Článek
O tomto mladíkovi píšu opakovaně. Sleduji delší dobu jeho kariéru plnou nevídaných a nečekaných zvratů. Dnes přináším další malé pokračování tohoto příběhu. Nejdříve však, pro ty, kteří Ihattarenovu kariéru neznají, stručná rekapitulace.
Narodil se v nizozemském Utrechtu. Čtrnáct dní před svými 17. narozeninami, 26. ledna 2019, debutoval za první tým PSV Eindhoven v lize proti Groningenu. Svůj první gól za PSV vstřelil 18. srpna 2019, kdy uzavřel skóre zápasu s Heraclesem Almelo na 2:0. Čtyři dny poté vsítil také svůj první gól v pohárové Evropě, při výhře 3:0 v předkole Evropské ligy UEFA proti Apollonu Limassol.
Svůj druhý gól v nizozemské lize vstřelil 7. prosince 2019 při výhře 5:0 nad Fortunou Sittard. Skóroval z penalty. Stal se nejmladším hráčem, který kdy v Eredivisie skóroval z pokutového kopu. Bylo mu 17 let a 298 dní. O 27 dní překonal rekord slavného Ronalda Koemana.
V sezóně 2019/20 byl stabilním členem základní sestavy slavného PSV. Nastoupil do 33 soutěžních utkání. V nich vstřelil 7 branek a připsal si dalších 9 asistencí. Vypadalo to, že mu fotbalový svět leží u nohou.
Pak se jeho kariéra náhle zhroutila. Zemřel mu otec, s nímž měl velmi blízký vztah. Silně ho to zasáhlo. Spadl do značných osobních problémů. Chytil se pochybné party v marocké komunitě. Byl dvakrát zatčen. Vynechával tréninky, výkonnostně šel rapidně dolů. Následoval rychlý sešup. V PSV s ním po několika malérech ztratili trpělivost a v klubu definitivně skončil.
Díky agentům dostal ještě šance v Juventusu Turín, Sampdorii Janov a Ajaxu Amsterdam. Nikde to dobře nedopadlo. Přes dva roky fotbal takřka nehrál. V prosinci 2023 s ním překvapivě podepsala smlouvu pražská Slavia. Za jeho příchodem stál hráčský agent Jiří Müller, osobní přítel slavistického šéfa Jaroslava Tvrdíka, agent trenéra Jindřicha Trpišovského. A také spolupracovník již zesnulého Itala Mina Raioly, bývalého agenta Pavla Nedvěda či Zlatana Ibrahimoviče. Raiola byl také agentem mladičkého Mohameda Ihattarena.
Když přišel do Slavie, měl při 183 centimetrech výrazně přes metrák! Dříve prý míval do 77 kilogramů. Slavia se to s ním přesto rozhodla zkusit. Kdyby se dostal do formy, byl by to pro českou ligu naprosto mimořádný hráč. Dostal smlouvu na rok s tříletou opcí.
Pokus nevyšel. Nizozemský mladík po čtyřech měsících ve Slavii skončil, aniž by za ni odehrál jediný soutěžní zápas. Vršovický klub se ofenzivním záložníkem po zhruba čtyřech měsících raději rozešel.
„Rozhodnutí ukončit kontrakt bylo učiněno ve vzájemné shodě. Hráč mimo jiné vyjádřil přání soustředit se na svou kariéru v rámci svého blízkého okolí a rodiny, Slavia ho v této volbě plně podpořila,“ stálo v oficiálním prohlášení na slávistickém klubovém webu.
Neoficiálně se mluvilo se o tom, že fotbalista nepřistupoval k přípravě, jak si trenér Trpišovský představoval. Jeho zlepšování a nabíraní kondice nemělo očekávaný vývoj. V Praze prý také údajně nebyl šťastný. Chtěl zpět za rodinou do Nizozemska.
Šance, že se ještě někdy objeví na hřišti v soutěžním utkání nějaké významné ligové soutěže, se po této eskapádě zdály býti mizivé. V září minulého roku se však v médiích objevila nečekaná zpráva. Ihattaren se oficiálně stal novou posilou nizozemského prvoligového klubu RKC Waalwijk. Klubu těžce nevyšel start do sezony, a tak zkoušel něco změnit. Angažování Ihattarena bylo v té době všeobecně považováno za poněkud zoufalý pokus. Jeho comebacku asi věřil málokdo.
Mohamed Ihattaren však všechny překvapil. Něco shodil, překvapivě brzy začal nastupovat k ligovým zápasům, hrál stále více a více minut a postupně se dostával do slušné formy. Nakonec si v nizozemské nejvyšší soutěži připsal v minulé sezoně 24 startů, v nichž vstřelil 4 góly a u dalších 4 asistoval. K tomu nastoupil ještě do tří utkání nizozemského poháru. To po tak dlouhé pauze rozhodně nebyla špatná bilance. Waalwijk se v nejvyšší soutěži nezachránil, ale Ihattaren patřil mezi jeho nejvyraznější hráče. V utkáních ukazoval, že to s míčem nezapomněl, i když fyzička mu ještě chyběla.
V závěru letního přestupního termínu změnil působiště. Ze sestupujícího Waalwijku se přemístil do jiného klubu nizozemské nejvyšší soutěže, Fortuny Sittard. Tradičního klubu, který se obvykle pohybuje v klidném středu tabulky. Smlouvu podepsal do června příštího roku. Přestože se k týmu připojil později, brzy se stal členem základní sestavy.
Nevede si rozhodně špatně. Zatím odehrál v nové sezoně 10 ligových utkání. Vynechal pouze jedno. Jako ofenzivní záložník vstřelil 4 branky (tedy už stejný počet jako v celé minulé sezoně) a u dalších dvou asistoval.
V sobotním utkání Sittardu s Heerenveenem pobyl na hrací ploše 77 minut. Byl hvězdou zápasu! Nejdříve v 60.minutě po rychlé samostatné akci z hranice pokutového území nebezpečně vystřelil, hostující brankář míč pouze s námahou vyrazil před Gladona, který dorážel do prázdné brány - 1:0.
O šest minut později hlavní rozhodčí nařídil, po zásahu VARu, pro domácí tým pokutový kop. K jeho exekuci se postavil Mohamed Ihattaren a skvěle provedeným „padajícím listem“ doprostřed branky upravil výsledek na konečných 2:0. Nizozemský televizní komentátor se rozplýval, tohle byl nádherný gól ”Panenka”! Tak je „vršovický dloubák“ dnes známý po celém světě! Troufám si říct, že kdyby Antonín Panenka viděl Ihattarenovo sobotní provedení, byl by určitě nadmíru spokojený.
Dle známého portálu Transfermarkt se Ihattarenova tržní hodnota v osmnácti letech pohybovala výrazně nad 20 miliony eur. Po malérech a nezdaru ve Slavii klesla až k hranici 100 tisíc eur. I to bylo nejspíš moc za stokilového fotbalistu bez kondice. Po půlroce ve Waalwijku si ho stejný portál cenil už na 300 tisíc eur. Bylo však jasné, že jeho tržní cena, bude-li pravidelně hrát, může být časem mnohem vyšší.
V současnosti je Ihattarenova cenovka už na úrovni 1,5 milionu eur. Do bývalých 20 milionů má pořád hodně daleko. I tak je to už slušný posun. Vždyť ofenzivnímu levákovi je stále teprve 23 let! Hodně toho tedy může mít pořád ještě před sebou.
Mohamed Ihattaren má skvělou levačku. Velmi dobrou střelu ze střední i větší vzdálenosti. Takovou „robbenovskou“, kdy si míč navede zprava dovnitř hřiště. Je to technický „hračička“. Fotbalista, který je silný na míči, má ho rád a umí to s ním. Má však i slabiny. Nevoní mu běhání bez něj, presování, dlouhé „bazény“ defenzivních návratů.
Určitě to není, a nejspíš ani nikdy nebude, “běžec box to box”podle gusta Jindřicha Trpišovského. Proto, i kdyby se býval v pražské Slavii dostal do odpovídající kondice a formy, velmi těžko by se sžíval s požadavky a představami, které má o fotbale slávistický trenér a jeho kolegové z realizačního týmu.
To v současnosti pozorujeme i na případu jiného fotbalisty velmi podobného ražení, rakouského ofenzivního záložníka Muhammeda Chama. Ten si na fungování v pražském klubu, kde je to v první řadě o běžeckých výkonech a až poté o kreativitě, velmi těžko zvyká. Zatím to ani v jeho případě nevypadá, že se v Edenu přizpůsobí a prosadí. Spíše se to momentálně jeví tak, že jeho slávistické hostování skončí neúspěšným návratem do Turecka.
Je s podivem, že se trenér Trpišovský sem tam zakouká do fotbalistů, jakými jsou „tvořiví hračičkové“ Ihattaren a Cham, a touží je mít v týmu, když jeho fotbalová filozofie je tak odlišná. Snad jediným příchozím kreativním hráčem, kterého se mu povedlo za celou dobu působení ve Slavii předělat „k obrazu svému“, byl rumunský záložník Nico Stanciu. Pod Trpišovským se z něj stal časem „celohřišťový běžec“, ale jeho pověstným střelám ze střední i větší vzdálenosti pak bohužel často chyběla bývalá razance i přesnost.
Zpět k Mohamedu Ihattarenovi. Kromě návratu do nizozemské ligy si také změnil občanství. Nizozemský rodák přijal občanství země svých předků - Maroka. Možná ho tedy ještě jednou uvidíme hrát v reprezentaci této země ze severozápadu Afriky.
Jak to s míčem v současnosti umí, je možné sledovat ve videu pod článkem. Není náhodou, že je pojmenováno „Mohamed Ihattaren - Technically Brilliant“. Takový titulek mluví za vše. Nepotřebuje překlad ani pro ty, kteří si s angličtinou úplně netykají.
Fotbaloví „fajnšmekři“ po zhlédnutí jistě uznají, že se na fotbalistu s číslem 52 na dresu pěkně kouká. S míčem si náramně rozumí. Jeho levačka je mimořádná. Je to plejer, který má „samozřejmé, bezstarostné“ ovládání míče, rychlou kličku „na pětníku“, periferní vidění a přehled ve hře, přesný pas na delší vzdálenost. Tedy věci, které dělají velké hráče, a které se asi nedají naučit. Anebo jen v omezené míře. Prostě, buď vám pánbůh nadělil, anebo ne. U Ihattarenů se stavil nejméně dvakrát.
Ale jak to tak bývá, když něco někde přebývá, něco jiného zase jinde schází. Jen opravdu mimořádní borci mají všeho vrchovatě. Talentu, zdraví, píle, pracovitosti, pokory, a tak dále. Proto jsou výjimeční… Ihattaren nadprůměrné fotbalové dovednosti má. Otázkou je, na co budou samy o sobě stačit. Kolik bude fotbalu ochoten také dát.
Zůstane další roky spokojen jako hvězda provinčního ligového Sittardu? Anebo se snad ještě dočkáme jeho comebacku do světa velkého fotbalu? Není to nemožné. Vždyť je mu pouze 23 let a kariéru má stále před sebou… Nechme se překvapit, jak bude tato „pohádka o jednom napraveném hříšníkovi“ dále pokračovat.
Další zdroje: statistiky Transfermarkt, Livesport, webové stránky SK Slavia Praha
