Článek
Jeden spisovatel přišel s originálním nápadem: ateista založí sázkovou kancelář výhradně pro náboženství. Zástupci všech náboženství k němu chodí a sází na svou pravdu. Pochopitelně čím víc vsadí, tím jí víc věří. Alespoň si tak budují takové image u veřejnosti. Prokázat svou pravdu nemůžou, jen zvyšovat sázky.
Majitel sázkové kanceláře se pěkně napakuje, ale moc dlouho se z balíku peněz netěší. Zabije ho militantní katolička. Lekce z knihy: náboženská pravda není legrace, může vás i zabít.
Ač se mohou různá náboženství tvářit tolerantně, každé si o sobě myslí, že má patent na pravdu. Pojďme se podívat na jednotlivá náboženství a na to, co si opravdu jejich představitelé myslí o tomto ožehavém tématu.
Katolická církev
Katolíci sice navenek tolerují jiné náboženské projevy, co jim také jiného zbývá, když inkvizice a palečnice již neexistují. Ve skutečnosti, když čtete oficiální církevní dokumenty zbavené té veřejné opojné sladkosti, dozvíte se ale věci. Tak třeba kardinál Joseph Ratzinger a pozdější papež Benedikt XVI. o své církvi prohlásil:
Jako je jeden Kristus, tak existuje pouze jedno jeho tělo a jedna jediná jeho Nevěsta: ,jedna, jediná, katolická a apoštolská církev‘. Touto církví je ,jediná Kristova církev, která přetrvává v katolické církvi.
No a pak si snadno můžete odvodit, podle Bible určitě, že bez Kristovy církve není spásy. Takže ostatní křesťané mají očividně smůlu.
Copak buddhisté, ti mají svůj vlastní svět, ale takoví protestanté, kteří se řídí jen Biblí, ti mají podle katolíků jednoznačně utrum. A to bylo sladkých řečiček o všeobecné spáse, když jdete do hloubky katolické teologie, začnou se odkrývat průduchy pekla a dýchne na vás smrt. Rozhodně na všechny nekatolíky.
Buddhisté
Odbočme úplně za jiný roh a do zdánlivě dalekého kouta. I buddhisté mají nebe, peklo, ráj, byť říkají mnozí, že to je pouze symbolika. Stejně jako řada křesťanů o tom svém. Nerozdílně platí, že buddhističtí učitelé peklem svým učedníkům vyhrožují.
Tak třeba takzvaný kadampa buddhismus, který je v podstatě syntézou většiny tibetských směrů, jasně praví, že pokud se odvrátíte od svého guru, skončíte moc špatně.
Olizovat vás budou plameny pekelné a zlé bytosti po vás půjdou dnem i nocí. Není to nic neobvyklého. Buddhismus cestou na Západ jaksi ztratil svůj výhružný tón. Jednak se umí přizpůsobit, a za druhé buddhističtí učitelé chápou, že Evropané jsou už dost zmasírovaní tím křesťanským peklem.
Každopádně hlavní představitel tibetského buddhismu Dalajláma jasně varuje Evropany, ať nepřijímají buddhismus, ale raději se věnují vlastním křesťanským tradicím. Proč? Protože chápe, že to je závazné, možná více než křesťanství. A hněviví buddhističtí bohové by vás mohli o své pravdě poučit způsobem, který by se vám vůbec nemusel líbit.
Protestanté
Jan Kalvín, jehož přístup se stal dominantním vedle Lutherova v evropském, ale i americkém kulturním prostředí, studoval Bibli tak dlouho, že si nakonec byl jistý, podle analýzy některých pasáží, že Bůh neřeší žádnou vaši volbu, ani to, jestli uvěříte jeho pravdě nebo ne. To on někoho předurčil ke zkáze a jiného k oslavě. Říká:
Oslaví je, až majestát jeho království bude zjeven ve všem a všudy. A tak když Pán povolává, ospravedlňuje a oslavuje své, nečiní tím nic jiného, nežli že prohlašuje své věčné vyvolení těm, které k tomu předurčil, dříve než se narodili.
Kalvinista se tedy s vámi nebude přít o své pravdě, on ji dobře zná, a když vy ne, máte prostě smůlu.
Naopak Martina Luthera žádné předurčení nezajímalo, ani skutky, které člověk dělá. Jeho pouze zajímala abstraktní víra. Jestli věříte, budete spaseni. Přes tuto Lutherovu pravdu taky nejede vlak, alespoň pro luterány.
Svědkové Jehovovi
Pravda v učení Svědků Jehovových hraje zcela specifickou roli. Proto také mají potřebu vás o ní aktivně přesvědčovat. Svědkové se ve své teologii neustále odvolávají na Písmo, a jsou si jisti, že oni tu pravdu pochopili. Kdo ji nepochopil s nimi, jde od válu a v případě brzkého Božího zásahu bude smeten z povrchu zemského.
Kdo by tedy chtěl mít jistotu, že stojí na té správné straně, tak by se měl dát raději ke katolíkům, protestantům, Svědkům nebo buddhistům. Nebo ještě lépe k muslimům.
Muslimové
Islám má svých vlastních problémů s pravdou dost. Rozdělil se poměrně brzy na dva hlavní směry: sunnity a šíity. No a ti se hádají už tisíc let. Jedni tvrdí, že vedoucí osobnost islámu má být volena komunitou a ti druzí, že by se měla rekrutovat z Mohamedových příbuzných. Nicméně, ti druzí už svou příbuznost až tak jednoznačně prokázat nemohou. Jedni posílají ty druhé do pekla. Ostatně se rozdělili právě, když se začali vyvražďovat. Bitvu u Karbaly slaví šíité jako svou osudovou záležitost. A pak tu máme mučedníky, kteří jsou ochotni za jejich pravdu položit život. Křesťané byli první a muslimové je následují dodnes.
Takže mi v podstatě jmenujte alespoň jedno oficiální náboženství, které o sobě netvrdí, že má pravdu. Pak tu máme různé krajní směry a synkretická hnutí, která sice tvrdí, že pravda je všude (hinduismus, bahá'í, …), ale zase musíte přijmout jejich specifický pohled na věc, jinak podle nich setrváváte ve lži. Znovu bludný kruh „pravdy“?
Zdá se, že každé náboženství vytvořilo tak trochu jiné sudoku či labyrint pravdy a v rámci něj se musíte pohybovat, aby vás jeho představitelé brali vážně. A hlavně, aby vám Bůh odškrtl kolonku: Věřil tomu správnému, až se s ním uvidíte na pravdě Boží.
Je to jednoduše učiněný blázinec, nemyslíte?
Zdroje:
Alex Frith. See Inside World Religions. 2017. Usborne.
https://newkadampatraditionreport.org/complex-post-traumatic-stress-after-leaving-the-nkt/
