Pohádkový příběh pomůže dětem při léčbě tupozrakosti

Vsadit na pozitivní motivaci malých pacientů se rozhodli na oční klinice Ottlens v Šumperku.

„Tupozrakost neboli amblyopie je porucha vidění, při níž se zraková ostrost snižuje zpravidla jen na jednom oku, zatímco druhé oko nezasáhne. Vzniká v raném dětství a je třeba ji co nejdříve začít léčit,“ vysvětluje Lenka Ottová, vedoucí lékařka centra Ottlens.

Při léčbě tupozrakosti je třeba korigovat oční vadu, nejčastěji dalekozrakost, krátkozrakost nebo astigmatismus a zároveň stimulovat činnost tupozrakého oka. Děti nosí brýle a zdravé oko překrývají okluzorem. Vada se napravuje v ortopticko-pleoptické cvičebně s využitím speciálních přístrojů. Léčba je bezbolestná a malí pacienti cvičení vnímají jako zábavné činnosti. Ke stimulaci zrakové ostrosti slouží také klasické dětské hry a aktivity prováděné s nasazeným okluzorem. Děti kreslí obrázky, vyšívají, skládají puzzle, stavebnice, prohlížejí si obrázkové knihy, starší čtou a zároveň při zaostřování do blízka stimulují tupozraké oko.

„Tupozrakost je záludná tím, že rodič ani dítě ji nerozpoznají, a pokud přijdou k dětskému očnímu lékaři až před začátkem školní docházky, nemusí se už podařit vadu plně vyléčit. Následky pak pacient nese celý život. U takového pacienta se nevyvine binokulární a trojdimensionální vidění,“ varuje Ottová, která se léčbě tupozrakosti věnuje přes dvě desítky let.

V roce 2001 založila spolu s manželem oční centrum, kde v současné době o pacienty pečuje sedm lékařů, tři ortoptistky, pět optometristů, osm sestřiček a dalších osm „ottlensáků“.

„Práce s dětmi je pro mě srdeční záležitostí. Sama jsem matka a dokážu se vcítit do obav rodičů. Dětskou ordinaci a cvičebny jsme umístili do druhého patra naší kliniky a celé oddělení jsme zařídili jako velkou hernu. Chceme, aby k nám děti chodily rády, protože víme, že jejich zaujetí pro věc se promítá do výsledků léčby,“ uvádí Ottová.

V centru Ottlens jsou připraveni na děti všech věkových kategorií už od miminek. Čas je v případě léčby tupozrakosti rozhodujícím faktorem. Dítě by mělo být vyšetřeno nejpozději do tří let. V případě výskytu tupozrakosti má v tomto raném věku dobrou šanci na uzdravení, která s časem odhalení vady výrazně klesá.

Kromě návštěv ortopticko-pleoptické ambulance, kde s malými pacienty pracuje odborně vyškolený zdravotnický personál, musejí děti pokračovat v procvičování tupozrakého oka doma s pomocí rodičů.

„V dnešní době jsou lidé bohužel příliš zaneprázdnění množstvím práce a povinnostmi, často tak už nezbývá čas ani síly na to, aby potomka kontrolovali, zda používá okluzor a provádí úkoly, které dostal k domácímu procvičení. Těmto dětem bohužel ujíždí vlak. Proto neustále hledáme cesty, jak rodiče a děti přesvědčit, že cvičení musejí věnovat náležitou pozornost,“ vysvětluje Kamila Hlavsová, specialistka na komunikaci.

Rodiče dostávají v centru Ottlens příručku, která jednoduchým způsobem vysvětluje, co je to tupozrakost a jak se léčí. Malý pacient si vybere jedno z pětice zvířátek, jež ho provede celou léčbou. Obdrží také desky s kroužkovou vazbou. Postupně je zaplní pohádkovými příběhy, zpracovanými úkoly a výsledky svých tvůrčích činností. Na zadní straně nalezne cestu za pirátským pokladem.

„Nejen zvířátka v pohádkovém příběhu, ale i malí pacienti se vydají za pokladem. Na závěr se mohou těšit na malý dárek. Ale tím nejcennějším, co by měli získat, je zdravý zrak. Vysvětlíme jim, že ani v pohádce nelze kýženého výsledku dosáhnout bez vynaložení potřebného úsilí. Nemusejí se však bát, že to nezvládnou. Na cestě uzdravování je podpoříme a pokusíme se jim cvičení přeměnit v zábavné hry,“ říká Hlavsová.

Po každé návštěvě dostane malý pacient nálepku se zvířátkem. Nalepí ji do cesty za pokladem a do kroužkové vazby vloží jednu kapitolu z pohádkového příběhu a také pracovní listy, které mají podobu zábavných her.

„Původně jsme uvažovali o tom, že vydáme knihu nebo pracovní sešit, ale desky s kroužkovou vazbou jsou lepší, protože náplň můžeme přizpůsobit individuálním potřebám každého dítěte. Jiné úkoly dostane tříletý pacient, jiné šestiletý,“ přiblížila Hlavsová.

Pětici zvířecích postaviček vytvořila výtvarnice Lucie Ramos Reis. Ilustrovala také pohádkový příběh a vytváří různé doplňovačky a obrázková bludiště, s nimiž budou malí pacienti pracovat, aby podpořili rozvoj spolupráce oka a zrakových center v mozku.

„Zvolila jsem zvířátka, která vidí hůř než člověk. Kočky jsou krátkozraké, krtek je z lidského pohledu téměř slepý, chameleon má oči umístěné po stranách hlavy. Každým okem sleduje něco jiného, což by se z našeho pohledu dalo vnímat jako šilhání. Surikata zase špatně vidí na blízko. Tukana jsem vybrala proto, abych zvířecí maskoty propojila s prostředím pirátů a námořníků. Při léčbě tupozrakosti se používá mimo jiné okluzor k překrytí silnějšího oka a děti si při cvičení často hrají na piráty. Papoušek na pirátskou loď patří a kromě toho je vizuálně atraktivní celkovým vzhledem i barevností,“ vysvětlila Reis.

Pohádkový příběh malým pacientům srozumitelnou formou vysvětlí, s jakým onemocněním se potýkají. Dozvědí se, jak mají správně postupovat a jak moc je důležité, aby nepolevovali. Příběh je zábavný a zároveň nabízí dětem různé úkoly, které jim v jejich úsilí pomohou.

„Předpokládáme, že číst jim budou rodiče, děti mladšího školního věku už by to mohly zvládnout samy,“ uvedla Hlavsová.

Pohádkový příběh se jmenuje „Jak to chodí na pirátské lodi“. Zvířátka, která doprovázejí děti na jejich cestě za zdravým zrakem, v něm zažijí nejrůznější dobrodružství. Setkají se s piráty, vydají se za pokladem, a především pochopí, jak se vypořádat s nechtěnou oční vadou.