Jsme Zaměřeno. Tři lidi, kteří by se jinak možná nikdy nedali dohromady. A upřímně, občas tomu nevěříme ani my sami.

Jeden z nás nosil uniformu dost dlouho na to, aby věděl přesně, kde systém skřípe, kde funguje a kde si někdo prostě vymyslel předpis, který nedává smysl dodnes. Dnes je v důchodu, má čas, nekonečnou zásobu příběhů a názory na věci, které se ještě nestaly. Ptát se ho na něco je jako otevřít encyklopedii – jenže ta encyklopedie občas zanadává.

Druhý má dva syny – oba v aktivní službě, oba v uniformě, kterou si vybrali sami. Bezpečnostní analytik, kterému se téma dávno přestěhovalo z kanceláře do obýváku a pak dál až k rodinné večeři. Když říká, že mu na české armádě záleží, není to fráze. Je to fakt, který ho doprovází doma i na dovolené.

Třetí prošel vejškou, pak redakcí, pak si řekl dost a začal psát bez deadlinů a plánů. Single, bez závazků, s bytem plným knih, záložkami v prohlížeči, které už nikdy nedočte, a přesvědčením, že nejlepší texty o armádě a konfliktech zatím napsány nebyly. Pracuje na tom.

Dohromady jsme: důchodce s pamětí jak slon a s názorem na všechno, táta dvou vojáků, který ví, co to téma skutečně stojí, a jeden nenapravitelný single, jehož největší dlouhodobý vztah je s předplatným odborných časopisů.

Píšeme o armádě, moderních konfliktech, NATO a technice: bez příkras, bez zbytečného dramatizování a bez pocitu, že musíme všichni tři souhlasit. Občas se neshodneme dost hlasitě. A to je, upřímně řečeno, ta nejlepší záruka, že vám neservírujeme jeden pohled přepasírovaný přes skupinový konsenzus.

Každý komentář bereme vážně. Každý názor vítáme. I ten, který nás pošle do patřičných mezí, od toho tady jsme.