Článek
Zdeněk Svěrák patřil a stále patří k nejoblíbenějším českým hercům a scénáristům. Nad jeho díly se dodnes dokáže zasmát celé Česko. Je to jen důkaz toho, jak nadčasové jeho hry a filmy jsou. Stačí jen zmínit několik titulů a hned je jasné, že tyto filmy patří u českých diváků k těm nejoblíbenějším. Jde například o snímky Jáchyme, hoď ho do stroje, „Marečku, podejte mi pero!“, Ať žijí duchové, Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vrchní, prchni nebo Vesničko má středisková.
Svěrák ale kromě toho slaví i velké úspěchy na poli dramatu. Jeho divadelní hry v rámci cyklu her o Járu Cimrmanovi patří ke zlatému fondu českého divadelnictví. Některé hlášky z nich dokonce zlidověly a Divadlo Járy Cimrmana se stále těší vysoké návštěvnosti a pozitivním ohlasům. Jenže není všechno v životě Zdeňka Svěráka tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Celá Svěrákova rodina byla zarytě proti komunistům, Zdeněk se však nechal ovlivnit lidmi, které měl kolem sebe. Dal na názor svých univerzitních profesorů, k nimž choval úctu, a myslel si, že právě oni mají na svět ten správný pohled. Už v roce 1961 tak Svěrák vstupuje do komunistické strany. V ní setrvává po dobu osmi let.
Když v roce 1977 probíhala podpisová akce organizovaná Havlem, Uhlem a Kohoutem, která měla za cíl získat co nejvíce podpisů, které by potvrdily, že v tehdejším Československu nebyla dodržována základní lidská práva, takzvaná Charta 77, musel komunistický režim jednat. A tak vzniklo „Provolání československých výborů uměleckých svazů“, které později získalo přízvisko Anticharta, ve kterém umělci svým podpisem ztvrzovali, že se zněním Charty 77 absolutně nesouhlasí. A právě Antichartu podepsal i Zdeněk Svěrák. I díky tomu mohl tento umělec tvořit i v následujících letech svá díla a hrát v mnoha filmech.
Nepodepsal ji ale jen on, ale i další představitelé Divadla Járy Cimrmana. Později své podpisy hájili tím, že kdyby Antichartu nepodepsali, nemohli by nadále publikovat své hry a byla by jim znemožněna umělecká činnost. To bylo ostatně důvodem, proč Antichartu podepsalo velké množství umělců té doby.
V roce 1989 Svěrák vysvětlil, že Antichartu podepsal z pomýlenosti, a omluvil se. Jenže omluvit se až v momentě revoluce už bylo pozdě. A nyní je Zdeněk Svěrák tím, kdo výrazně podporoval v kandidatuře na Hrad Petra Pavla, který má taktéž obsáhlou komunistickou minulost. A při příležitosti letošních oslav 17. listopadu burcoval lid k demonstraci, protože cítí, že těžce vybojovaná demokracie by mohla být ohrožena.
Změny preferencí jsou u Zdeňka Svěráka opravdu obdivuhodné, ale je jen na každém z nás, aby si o tom udělal vlastní obrázek.
Zdroje:
