Článek
Jsem pracující důchodkyně s vysokoškolským vzděláním, je mi 69 let. Jediným přerušením pracovního procesu byla 6 měsíců trvající mateřská dovolená. Celý pracovní život jsem zaměstnankyní, která odváděla a stále odvádí do státní pokladny spolu se zaměstnavatelem velmi slušné peníze. Kdybych si mohla vybrat to, co jsem odvedla na důchod, koupu se v penězích a musela bych žít hodně dlouho, než bych je utratila. Nyní se licituje o tom, že máme vysoké důchody. Přišli jsme o slíbenou valorizaci, naše důchody do budoucna neporostou, jak jsme počítali. Mladí, kteří ještě „nepotáhli kocoura za ocas“, se dívají nedůvěřivě, jestli se nemáme nezaslouženě příliš dobře na jejich úkor. Asi je to tím, že vládní činitelé opakují: „Buďte skromní, senioři, aby zbylo na děti a vnoučata“. Můj syn se o svůj důchod stará vlastní poctivou prací a moje vnoučata jsou inteligentní děti a vědí, že si svou budoucnost také musí sami připravit.
Připomínám, že bohatství a zdroje financí v této zemi vznikly díky práci naší, prací našich rodičů a prarodičů a našimi předky. Jsou stálým zdrojem zisků státu, pokud nebyly již v minulosti „odkoupeny“ nebo také zlikvidovány. Moc toho pro možnost podpory důchodů ze zdrojů státu nezbylo. Takové možnosti doplnění průběžného důchodového systému využívají v zemích, kde státní majetek nebyl „odprodán“, tam, kde všichni platí daně a tunelování je stíháno, padni, komu padni.
Naše reálné mzdy poklesly díky neřízené inflaci a ceny potravin a služeb vzrostly tak, že mnozí nakupují jen za akční ceny a slevy, které ovšem u bohatších sousedů jsou stejné nebo nižší a ještě ve vyšší kvalitě. Řetězce se také snaží něco na nás trhnout, co by u jejich matek v zahraničí neprošlo. Není tady zastání.
Díky ekonomickým „schopnostem“ vlády došlo k energetické krizi, která dopadla na nás všechny, kteří nejsme těmi, kterým skokově rostou zisky v miliardách korun. Zejména těch, kteří v tomto odvětví působí. Mimo výrobců energie bohatnou banky a zbrojaři. Samozřejmě mimo ČEZ neplatí daň z neočekávaných zisků - Windfall Tax. Stát ale na daních i tak získal nebývalé finance.
Zdravotnictví zejména v ambulantní sféře a především v pohraničních oblastech se rozpadá. Nejsou zdravotníci, kteří by byli ještě ochotni doplácet na výkony a materiál, který je cenově vyšší, než co proplatí pojišťovna. Jejich náklady stouply, včetně platů zaměstnanců, nájmů, služeb, ale nezvýšily se příjmy, naopak, provoz nepokryje inflaci. Vyjímám stomatology. Staří lékaři odcházejí, mladých absolventů je málo.
Zemědělství ztrácí kondici a jsme potravinově nesoběstační.
Školství plánuje navýšit místa pro absolventy všeobecného vzdělání, místo podpory technických, přírodovědných a míst na lékařských fakultách. Studenti lyceí a humanitních či sociálně a umělecky zaměřených škol nepřinesou potřebnou přidanou hodnotu. To není zadání dle potřeb státu.
Přišla jsem zhruba o 30% úspor na přilepšení k důchodu. Takže dále pracuji a dále odvádím státu a šetřím na úhradu dalších nečekaných výdajů. Avizované zdražování mne děsí. Teplo, energie, média, povolenky, léky. Dobře už asi bylo.
Pane premiére, nechci slibovaný německý plat, toho se už nedožiji. Jen prosím vrátit to, o co jsem byla připravena v těchto posledních letech. A já slibuji, že budu pracovat dle pořekadla: „Z ordinace do kremace“.
