Článek
Veřejnost zná Marka Ebena z filmů pro děti, kde hrál takového otloukánka, který ale za zády dovedl ostatním pěkně zaškodit. Také se přifařil do šou Miloslava Šimka, kterou podle mého soudu rozhodně nevylepšil. Vmísil se do původně humorných situací, jejichž komický efekt svým sucharským přístupem pokazil.
Rovněž byl součástí moderátorského počinu Na Plovárně, říkám součástí, protože na něm tento pořad nestál. Vytvářely ho totiž různé osobnosti z kulturního a vědeckého života u nás a v zahraničí. Marek se očividně naučil, jak si ten kus distingovanosti od druhých přisvojit. Tak si vytvořil image kultivovaného moderátora. Pozorný divák si ale všimne, že jediné, co Marek v roli moderátora dělá, je že stínuje a kopíruje gesta a slova pozvaných osobností tak, že v podstatě strhává pozornost sám na sebe. Právě díky tomu si Češi mysleli, že se hodí na moderování slavnostních příležitostí. A nehodí.
U svého dlouholetého angažmá moderátora ve StarDance Eben dokazuje, že talent na intelektuální humor mu není zrovna vlastní. Snaží se o stošest roztáčet mozkové závity, ale jediné, co z něj často vypadne, jsou spíše trapné poznámky, kterým někteří soutěžící neumí vzdorovat, protože se jednoduše začnou stydět za něj samotného.
Když si přečtete Markovu knihu Myšlenky za volantem, pochopíte, že zrovna přemýšlení a schopnost dávat dohromady souvislosti nejsou jeho silnou stránkou. I když ve své knížce uvádí, že to není žádná velká publikace, přesto bych tam čekal alespoň záblesk pointy či humorné úvahy, tak jak jsem na to byl zvyklý u Miloslava Šimka. Tak třeba citace z jedné statě: „Nechci říkat, že bych byl nějaký urputný optimista, ale myslím si, že na tom zase nejsme tak špatně, jak píší noviny. Nezaměstnanost neroste, koruna drží a zdá se, že nám to ekonomicky docela jde…“ a pokračuje úvahou o svém kamarádovi, který mu prý za pětikilo pomáhá vyplnit formulář pro daňový úřad každý čtvrt roku. No dobře, a kam tahle Markova úvaha o ekonomice směřuje? V kapitole se nic dalšího nedozvíme.
Ještě Markova stať o jeho životě za Prahou. Upozorňuje Pražáky, že jim na zahrádce vyroste salát. Moc salátu, a končí kapitolu tím, že by Pražáci pro svůj klidný život měli zůstat v Praze a popojíždět v zácpách. Náznaky určité nedotažené úvahy tu jsou. Řekněme nedomyšlené anekdoty. Ale nedokončený vtip není humorný.
Nebo jeho úvaha o firmách. Dozvěděl se, že některé firmy najímají happiness manažera neboli manažera firemního štěstí. A rozvinul úvahu o tom, že ho musí firmy přeci platit víc, jinak by nebyl šťastný. Ale to je přece konina, kdyby byl šťastný jen za velké peníze, tak by to nebyl manažer štěstí, protože to umí kdekdo. Nebo se snad mám smát tomu, že jeho úvaha je čirý nesmysl? Svatá prostoto!
Já u těchto lidí jako je Marek Eben říkám, že se jedná o myšlení na půl cesty. Co na tom, každý jsme nějaký, ale rozhodně by osoba tohoto typu neměla mít status nezastupitelného moderátora na prestižních akcích. Nebo ho v obdobných situacích rádi vidíte proto, že prestiž se pro mnohé dnes rovná jen fraška nebo lidová zábava?
Místo Marka Ebena bych si představoval někoho, kdo je kultivovaný a inteligentní doopravdy, a ne že se to jen naučil napodobovat a předstírat. Či zde nikoho, kdo by přesahoval Ebenovy moderátorské kvality nemáte, nebo mu jen schválně nechcete dát prostor, abyste se mohli dál dívat na to, na co jste zvyklí? Zamyslete se nad tím, co se vám na Marku Ebenovi tak líbí? Není to náhodou právě ta jeho svatá prostota, která z něho někde v podtextu čiší?
A je opravdu dobré mít za posvátnou právě prostotu a jednoduchost ducha? Ne, v Bibli to tak není míněno, i když se to tak říká. Právě naopak. Biblický verš nesprávně překládaný jako: „Štastní jsou chudí duchem“ ve skutečnosti znamená „Štastní jsou ti, kteří touží být naplněni duchem.“ Jinými slovy lidé, kteří jsou receptivní na inspiraci a mají talent s ní pracovat. Což je s chudobou ducha v přímém rozporu.
Takovým moderátorem, který se o to, dát si souvislosti dohromady, snažil, byl Jakub Železný a úplně se na tom zdravotně odvařil. Když zkrátka nepoužíváte tolik mozek, můžete působit svěže, ale to, co šíříte do éteru, jsou jen hlouposti. A potřebujeme tady více prostoty nebo více chytrosti a moudrosti? Odpovězte si na tuto otázku sami. Nicméně uctívat prostotu ducha nebo hloupost jednoduše není chytré. S tím nic nenaděláte. A vždy se to na vás projeví.
Myšlení není zadarmo, ani dobrý vtip není laciný, a pokud schválně platíte za pravý opak, nedivte se tomu, že tu duchaplných projevů a inteligentního humoru máte jako šafránu.
A Marku Ebenovi bych doporučil, aby se dál věnoval spíše hudbě než moderátorství. Ta mu jde rozhodně líp.
Zdroje:
Marek Eben. Myšlenky za volantem. 2020. Euromedia Group.
