Článek
To, co jsem tam viděla, překonalo veškeré mé představy o tom, jak může vypadat nepořádek v obchodě. Už při vstupu do prodejny mě praštil do nosu zatuchlý vzduch smíchaný s pachem špinavých bot. První, co jsem uviděla, byla hora oblečení na zemi. Ne jeden kousek, ne dva - doslova hora! Mikiny, trička, kalhoty - všechno naházené na jedné velké hromadě, jako by tam někdo vysypal kontejner s použitým textilem. Zákazníci přes tuhle horu doslova překračovali, někteří do ní dokonce kopali, aby si mohli prorazit cestu dál.
Regály? Ty vypadaly, jako by je zasáhl tajfun. Bundy visely nakřivo, některé dokonce spadlé na zemi, kde po nich lidé šlapali. Mezi tím vším se povalovaly prázdné ramínka, účtenky a dokonce i použité papírové kapesníky. Připadala jsem si jako na skládce, ne v obchodě, kde se prodává zboží za tisíce korun. V oddělení bot to bylo ještě horší. Krabice rozházené všude možně, boty bez párů, špinavé stopy na koberci. Jedna bota vpravo, druhá o tři metry dál vlevo - to bylo naprosto běžné. Mezi tím vším se válely ponožky ze zkoušení, zmuchlané papíry a dokonce i zbytky svačiny! Ano, čtete správně - někdo tam nechal napůl snědenou bagetu a kelímek od kávy.
Myslím, že v tomto obchodě už nikdy více nikdo nenakoupí. Ostuda toho, kdo to prezentuje jako kvalitní prodejnu.
Zkušební kabinky? Raději ani nemluvit. Závěsy potrhané, na věšácích viselo tolik oblečení, že se div neutrhly ze zdi. Na zemi se válely cenovky, papírky a další nepořádek. V jedné kabince dokonce někdo zapomněl použitou plenku. Hygienické standardy? Tady zřejmě nikdy neslyšeli o něčem takovém. Personál? Ten byl naprosto lhostejný k tomu, co se kolem děje. Dvě prodavačky stály u pokladny, živě diskutovaly, o nevím čem, a zdálo se, že je absolutně nezajímá, že jejich obchod vypadá jako po výbuchu. Když jsem jednu z nich požádala, jestli by mi mohla pomoct najít velikost v tom chaosu, jen protočila oči a řekla, že pokud to tam není, tak to tam není.
Co mě šokovalo nejvíc? Že tohle není nějaký podřadný second hand na okraji města. Je to pobočka známého obchodníka, který se prezentuje jako módní značka pro náročné zákazníky. Ceny tomu odpovídají - běžné tričko za 500, bunda za 800. Ale úroveň prodejny? Ta odpovídá spíš blešímu trhu v té nejhorší podobě. A víte, co je na tom nejsmutnější? Že tohle není ojedinělý případ. Čím dál častěji narážím na obchody, kde je nepořádek, chaos a špína na denním pořádku. Jako by některým prodejcům bylo úplně jedno, v jakém prostředí nabízejí své zboží. Přitom první dojem je klíčový - kdo by chtěl kupovat oblečení v prostředí, kde se štítí i dotknout ramínka?
Na zemi špína, nepořádek a chaos.
Nejde jen o estetiku - je to i otázka hygieny a bezpečnosti. Co když někdo zakopne o tu horu oblečení na zemi? Co bakterie a prach na věcech, po kterých lidé šlapou? A co motivace personálu, který evidentně rezignoval na jakoukoliv snahu udržet prodejnu v přijatelném stavu? Je to začarovaný kruh - čím větší nepořádek, tím míň se zákazníkům chce věci uklízet zpět. A personál? Ten už to dávno vzdal. Výsledkem je prostor, který připomíná spíš skládku než obchod. A nejhorší je, že se to stává normou. Jako bychom si zvykli, že takhle to prostě je.
Přitom by stačilo tak málo - pravidelně rovnat oblečení, zametat, vytírat, kontrolovat zkušební kabinky. Základní věci, které by měly být samozřejmostí. Místo toho se brodíme v chaosu a předstíráme, že je to normální. Tohle není jen kritika jednoho obchodu - je to symptom něčeho většího. Úpadku základních standardů služeb, rezignace na kvalitu prostředí, lhostejnosti k zákazníkům. A dokud to budeme tolerovat, dokud budeme mlčet a dál nakupovat v takových podmínkách, nic se nezmění.
Proto píšu tento článek. Ne proto, abych jen kritizovala, ale proto, že věřím, že zákazníci si zaslouží víc. Zaslouží si nakupovat v čistém, upraveném prostředí, kde se nemusí bát sáhnout na oblečení. Kde najdou, co hledají, aniž by se museli brodit horami poházeného zboží. Kde je personál ochotný pomoct, ne jen otrávené protáčet oči.
Zdroje: vlastní nákupní zkušenost
