Článek
Václav Klaus si opět jednou dovolil číst a v rozhovoru pro sobotní MF Dnes dokonce odcitovat „západní tisk“. Popudil tím bývalého ukrajinského velvyslance v České republice Jevhena Perebyinise a lidoveckého europoslance Tomáše Zdechovského, kteří oba okamžitě začali vynášet „rozsudky“ o Klausově obhajobě ruské agrese na Ukrajině.
V polovině léta je velké horko, a tak by pánové Perebyinis a Zdechovský měli především zchladit své hlavy. Dávat rovnítko mezi seriózní analýzu jednoho z nejcitovanějších amerických teoretiků mezinárodních vztahů a obhajování ruské agrese (nebo dokonce její apoteózu, jak se okamžitě hysterizuje ne zrovna nejbystřejší lidovecký „Hujer“ Zdechovský), je směšné.
Exprezident Klaus upozorňoval na pozoruhodný článek profesora Chicagské univerzity Johna Mearsheimera, v němž mimochodem sám autor hned v úvodu píše: „…neospravedlňuji chování Ruska ani jednání kteréhokoli ze států zapojených do konfliktu. Pouze vysvětluji jejich jednání.“
Analyzovat je důležité, a to i přes to, že některé výstupy mohou leckomu narušit preferované vnímání pozice Ukrajiny a Západu v této nešťastné válce. Texty, jako je výše zmiňovaný, jsou na Západě publikovány v respektovaných periodicích často a svobodně. Články Johna Mearsheimera se objevují v různých impaktovaných časopisech typu Foreign Affairs, který již 101 let vydává americká Rada pro mezinárodní otázky.
Je-li pan Perebyinis skutečně autenticky popuzen, nechť se obrátí na Chicagskou univerzitu a zejména na profesora Mearsheimera. Že v jeho textech někteří naši politici, aktivisté a provládní novináři automaticky vidí ruskou propagandu, na tom není nic překvapivého. Podobnou zaslepenost předvádí na svých kanálech již déle než rok. I oni by ale měli zchladit své hlavy.
Připomeňme si, že Václav Klaus před vypuknutím války na Ukrajině v otevřeném dopise ze dne 14. 2. 2022 varoval předsedu vlády Fialu že, „i když si naše veřejnost hrozící nebezpečí příliš nepřipouští, je možnost vzniku otevřeného válečného konfliktu v naší blízkosti velmi reálná.“
Poté, co se tak o deset dnů později skutečně stalo a válka začala, IVK vpád ruských jednotek na území Ukrajiny jednoznačně odsoudil s tím, že tento ruský útok „změnil svět“. V dopoledních hodinách 24. 2. 2022 IVK uvedl, že „napadení suverénní země je neakceptovatelné (…) a nikdo nesejme z Ruska odpovědnost za probíhající krveprolití“. To je přímo ukázkové schvalování ruské invaze, že pane Zdechovský?
Slova českého exprezidenta tehdy nikdo nechtěl slyšet. Nedivme se proto, že nyní musíme číst slova jiná, jako např. tato od prof. Mearsheimera: „válka na Ukrajině je obrovskou katastrofou, která pravděpodobně v dohledné době neskončí. A až skončí, trvalý mír nebude jejím výsledkem.“
Mearsheimer svůj text uzavírá nemilosrdně: „…NATO se vydalo na východ, což nakonec vyprovokovalo Rusy k zahájení preventivní války. Kdyby USA a jejich spojenci v dubnu 2008 nepodnikli kroky k tomu, aby Ukrajina vstoupila do NATO, nebo kdyby byli ochotni vyjít vstříc bezpečnostním zájmům Moskvy po vypuknutí ukrajinské krize v únoru 2014, na Ukrajině by dnes pravděpodobně žádná válka nebyla a její hranice by vypadaly stejně jako v roce 1991… Západ se dopustil kolosální chyby, za kterou on i mnozí další ještě nepřestali platit.“
Zdechovský si nepochybně bude myslet, že tuto pasáž Mearsheimerovi nadiktoval sám Lavrov. Není mu asi už pomoci, ale my ostatní opravdu své hlavy zchlaďme. A přemýšlejme nad tím, co se nám snaží někteří chytřejší lidé u nás i na západ od nás říct.
Petr Macinka, publikováno v tištěné verzi deníku MF Dnes, 22. července 2023
