Hlavní obsah
Láska, sex a vztahy

Nevěra

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

9. 9. 15:32

Nevěru vystřídala hluboká láska.

Článek

Vdávala jsem se, tak jako většina žen s přesvědčením, že mě něco takového, jako je nevěra, nemůže potkat. Když se blížil den narozenin mého manžela, tak jsem se ho zeptala, co by si přál k narozeninám. Stroze mi odpověděl – mobil. Samozřejmě, vybral si velice kvalitní mobil, který jsem zaplatila já a pak v den jeho narozenin jsem mu ho dala, jakože je to dárek ode mě. Když po několika měsících odjel do sousedního města nakoupit, mobil zapomněl doma, rozhodla jsem se, že se jenom podívám, jaké má funkce ten nový mobil, a jestli taky si něco takového nebudu přát třeba k Vánocům, protože narozeniny jsem už měla. Když jsem si mobil delší dobu prohlížela, vtom najednou přišla manželovi sms, podívala jsem se, odesílatelkou sms byla nějaká Klárka. V tu chvíli mě napadlo milion myšlenek, rozbušilo se mi srdce a v duchu jsem si říkala, to bude určitě jeho milenka. Nemýlila jsem se. Já vím, je to neslušné, ale v tu chvíli jsem nepřemýšlela nad tím, jestli je anebo je to neslušné číst sms manželovi. Těch sms od ní bylo moc a z nich jsem se dozvěděla, že s ní udržuje milostní poměr rok a půl a já jsem o něčem nevěděla, jenom jsem tušila podle jeho chování a oblékání, že je zamilovaný. V jedné sms mu napsala, že ani neví, jak tak hodnotný dárek od něj, zlatý šperk, má přijmout, tak jsem jí na to odpověděla, že snad s tím už nemá problém, přijímat dárky od mého manžela. Ona mu to řekla, protože v ten večer na mě křičel, že jsem neskutečný křivák, podrazák. Rozbrečela jsem se, a nebyla jsem schopná mu nic říct. On s ní o to více byl častěji, protože se cítil uražen, že já jsem si vůbec dovolila zasáhnout do jeho vztahu s Klárkou. Moc jsem se trápila, uvažovala jsem o rozvodu, jenomže s platem, jakým jsem tehdy měla, bych stěží utáhla nájem a všechno ostatní. Po nocích jsem špatně spala, pořád jsem myslela na obsah těch sms. Toto trápení si vyžádalo krutou daň, vrátila se mi rakovina štítné žlázy. Naštěstí zhoubný nádor vyoperovali a je to zatím v pohodě. Jedno nedělní odpoledne, kdy se už nedalo vydržet s ním v jednom bytě, protože pořád střežil mobil, byl nervózní, jsem vzala našeho pejska a šla s ním ven na procházku. Sedla jsem si v parku na lavičku, přemýšlela jsem nad tím vším a neubránila jsem se slzám, rozbrečela jsem se. Pořád jsem se sama sebe ptala, kde jsem udělala chybu? Nikdy jsem ho nepodvedla, vždycky jsem se vzorně starala o děti, o něj, o domácnost a on dá přednost Kláře? Ji jsem znala od vidění, byla od mého manžela mladší přibližně o 25 let. Jí šlo jenom o peníze, protože v té době manžel vydělával hodně peněz a ona řešila bydlení. Nakonec si koupila dům, kam on za ní dojížděl. To jsem vyčetla z těch sms. Když jsem tak seděla sama na té lavičce, brečela jsem, protože v parku jsem byla jenom já s pejskem, najednou ani nevím odkud, se objevil bezdomovec. Byl přibližně v mém věku, podíval se na mě, a já jsem měla pocit, že v tom jeho pohledu je něco víc, než jenom lítost. Nikdy jsem neodsuzovala bezdomovce, protože většina z nich se dostane na ulici „zásluhou“ špatných lidí, a často i těch nejbližších. Bezdomovec s ošuntělým batohem na zádech kráčel pomalu dál přes park, na konci parku se ještě naposledy otočil, chvíli jsme se na sebe dívali, pak už jsem ho neviděla. Šla jsem domů, manžel byl naložený ve vaně, měl mít schůzku s klientem. Ne, neměl schůzku s klientem, měl schůzku s Klárou. Časem jsem na bezdomovce zapomněla, až jednoho dne, bylo to po více jak osmi letech, mi přišel e-mail od nějakého pána, který mě žádal, zda bych pro něj nemohla vyhotovit překlad se soudním ověřením. Souhlasila jsem s tím. Dokumenty jsem mu přeložila a domluvili jsme si místo jejich předání, a aby mě poznal, tak jsem mu řekla, že budu mít v ruce průhledné modré desky. Na smluveném místě jsem čekala asi 15 minut a klient nikde. Tak jsem si v duchu říkala, asi si to rozmyslel, a že ještě počkám 5 minut, a když nepřijde, tak půjdu pryč. Najednou se přede mnou objevil muž a žena, byli to manželé. Udělalo se mi nevolno, když jsem se podívala na toho muže, uvědomila jsem si, že je to ten bezdomovec, kterého jsem kdysi potkala v parku. On si mě pamatoval. Oba dva jsme byli z toho setkání mírně rozhození. V té době byl v rozvodovém řízení, protože manželka dost pila a pak byla hodně agresívní. Po rozvodu se přestěhoval do jiného bytu, kde bydlel sám. Najednou jsem měla pocit, že někdo mě skutečně miluje, někomu na mně záleží, že někomu můžu poprvé v životě věřit. Tajně, něco přes rok a půl, jsme se scházeli, volali jsme si a posílali e-maily. Když jednoho dne jsem našla manžela v noci nehybně ležet na chodbě na zemi, zavolala jsem záchranku, která ho odvezla do nemocnice, jeho stav byl velice kritický, ale přežil to. Pak se po několika měsících opakovala podobná situace, zase jsem zavolala záchranku, manžela s rozsáhlým infarktem odvezla záchranka, vypadlo to, že to zvládne. Asi po dvou týdnech, kdy už ho měli pustit domů, mi volali z nemocnice do práce, že můj manžel zemřel. Nevím, jak jsem to všechno ustála. Bylo to pro mě velice těžké období. Jedinou oporou mi byl bezdomovec. S bezdomovcem jsme plánovali společnou budoucnost, jenomže jeho vztah, jaký měl ke své mamince, byl velice silný. V době, kdy byl tzv. na ulici, trvalo to přibližně pět let, jeho maminka nevěděla o něm nic, nebyla s ním v žádném kontaktu, pořád si myslela, i když to velice těžce nesla, že její syn už nežije, že někde zemřel, proto když se jednoho dne u ní doma objevil, bylo to pro ně oba dva neskonalé štěstí, že se vidí, že jsou spolu, byť jeho maminka žila ve vzdáleném městě. Tehdy se na něj jeho maminka velice upnula a on na ni. V té době jeho maminka procházela pokročilým stádiem rakoviny. On si to bolestně uvědomoval, že den, kdy jeho milovaná maminka odejde na věčnost, se neúprosně blíží. Nedokázal se s tím vyrovnat. Netrvalo to dlouho, a jeho maminka zemřela. Začal pit, byl opilý v podstatě pořád, i když měl od lékařů přísný zákaz pit alkohol kvůli zdravotním problémům, které měl. Předtím vůbec nepil, byl abstinent, ale když mu zemřela maminka, jeho závislost na alkoholu nabyla obludných rozměrů. Nedalo se s ním mluvit, pořád říkal, že on chce odejít za maminkou, že on už na tomto světě nemá místo, že už nechce žít. Přestal normálně fungovat, nechodil do práce, nejedl, hygiena otřesná, prostě nic nedělal, jenom pil. Ze všech sil jsem se mu snažila pomoci, starala jsem se o něj, ale on byl pevně rozhodnutý odejít za maminkou. Když jsem jednoho dne šla ráno do práce, volala jsem mu, on už byl opilý, jenom mi řekl, že mě moc miluje, že mě nikdy nepřestane milovat. Já jsem na něj byla naštvaná, že je zase opilý, vyčítala jsem mu to, a on mi pořád s klidným hlasem říkal, miluji tě, moc tě miluji, žádnou ženu jsem nikdy tak nemiloval, jak tebe. Tehdy jsem si ani na chvíli neuvědomila, že je to naposledy, že už to od něj nikdy neuslyším, že už mi to nikdy neřekne. Pak už mi nebral telefon, tak jsem si říkala, určitě je opilý a spí. Já jsem v té době na něj neměla čas, protože jsem se po smrti manžela musela přestěhovat do menšího bytu, musela jsem řešit stěhování, přepis energií atd. Když si jeho soused všiml, že už druhý den se u bezdomovce svítí i přes den, klepal na jeho dveře, zvonil na něj, ale nikdo mu neotevřel. Jeho soused zavolal policií, když policisté otevřeli byt, ležel na zemi, byl mrtvý. Strašně moc mě to zasáhlo, když jsem se to dozvěděla, měla jsem pocit, že tu obrovskou bolest už nezvládnu, že je to nad moje sily. S ním odešel i kus mého života, jeho odchod mě pořád bolí, nikdy se s tím nevyrovnám. Jenomže život mě žene dál, minulost už nezměním, ta už je jasně daná.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz