Článek
Rozčilují mě řvoucí děti. Kdekoliv. Vadí mi, když běhají, kde nemají, možná i když běhají kde mají. Nemám ráda, když na mě mluví a požadují rekaci, protože nevím, co si nima povídat. Vadí mi, když na to rodič kouká z povzdálí a nic nedělá. Rozčiluje mě dítě, které se vzteká a v duchu si říkám, že nechápu, proč mu to rodič nezatrhne.
Vadí mi řvoucí dospělí, opilci, kteří mají potřebu se seznamovat, cizí lidé, kteří mi vypráví své životní příběhy, náhodný kolemjdoucí, který mi po pozdravu dobrý den začne sdělovat své názory na politiku.
Vadí mi psi navolno, vadí mi cyklisti na silnicích a elektrokoloběžky na cyklostezkách, vadí mi komáři a mouchy, vadí mi spousta věcí.
Tak nějak, ale chápu, že je to můj problém. Ne těch dětí, rodičů, cyklistů, psů, komárů. Jenom můj, buď se s nimi naučím žít, nebo si postavím v lese boudu a tam budu osamoceně, ale v klidu a tichu.
Mám doma tří měsíční miminko. Bez ní se nemůžu hnout nikam a s ní je to všechno dost složité. A do toho ještě tyhle výkřiky „za nás bylo všechno lepší“ lidí, jak je moje dítě obtěžuje.
Je mi smutno když si to čtu. Je mi upřímně líto, že za vás byla jediná možnost být s dítětem doma nebo maximálně na dětském hřišti a jsem opravdu ráda, že teď je těch možností více. Naprosto chápu vaši frustraci , kterou ventilujete na nynějších matkách a jejich větší svobodu nazýváte rozmazleností a děti, které nejsou drilovány už od plenek nazýváte spratky.
Doba se změnila, díky za to, děkuji za susičku, pračku a jednorázové plenky, děkuji za to, že místo vyváření látkových plen a shánění věcí, můžu prostě jen být s mojí dcerou.
Za to, že s ní můžu jít do restauarce, kde už proti tomu bude jen pár těch, kteří tu možnost neměli a tak to nepřejí nikomu. Děkuji, že si společnost uvědomuje, že dítě a potažmo matka jsou taky lidi, že je není třeba izolovat, děkuji, že je přirozené, že dítě zakřičí, nebo se pohne.
A ne, z dnešních dětí nevyrůstají spratci, ale lidé, kteří znají svoji cenu, kteří ví o svých možnostech a kteří nejsou slepými otroky příkazů a rozkazů.
Mimochodem, je v pořádku říkat o cizích dětech, že jsou spratci? Nezlobte se na mě, ale to za nás bylo tohle chování krajně nevhodné…Ach ta starší generace, ta mi někdy tak vadí.
