Dnes je výročí úmrtí Karla Gotta. Co stálo skutečně za jeho úspěchem?

Prvního října to budou čtyři roky, co zemřel Mistr Karel Gott. Kdo byl Karel Gott nemá smysl psát. Všichni to víme. Karel se narodil 14. července 1939 v Plzni a jak popsal i ve svých vzpomínkách, věřil, že měl svůj osud předurčený. Ale co je to osud? Karel Gott měl obrovský talent. Nejen na zpěv a hudbu vůbec, ale i na malování. Však také toužil stát se malířem. Až po nevydařených přijímacích zkouškách na uměleckou školu nastoupil na učiliště elektotechnické. Měl se stát silnoproudařem.

K řemeslu ho vedl hlavně jeho otec. Karel se sice elektrikářem vyučil a nastoupil i do práce jako elektrikář, ale očividně ho to nikdy netěšilo. Co ho vždy těšilo byl zpěv. Nejprve vystupoval v kavárnách a okusil radost ze spokojeného publika. Tahle opojná věc, kterou pociťují umělci, spojení s publikem, se svými fanoušky byla z Karla cítit vždy. On své publikum miloval. Doslova. Měl rád lidi. Nebyli pro něj zdroj popularity nebo peněz, jak je to u některých rychlohvězd. On se cítil svému publiku zavázaný. Přistupoval k němu s pokorou a dával mu vše. Když něco děláte z celého srdce, děláte to vždy dobře. U umělce jako byl Karel Gott se sešla tahle láska k publiku s talentem a pracovitostí. Nedovedu si představit, že by se nějaký dnešní umělec naučil zpívat písně v osmi jazycích. Karel žil svým publikem a přizpůsoboval mu svůj život.

Zároveň nebyl nikdy nafoukaný nebo pyšný. Protože měl lidi opravdu rád, nepovyšoval se nad ně. Ke svému úspěchu přistupoval s pokorou. Došlo mi, jak moc, když byl již těžce nemocný a probíhalo předávání Slavíků. Moderátoři pořadu upozorňovali publikum v sále i u televizí, že Mistrovi nebylo doporučeno lékaři, aby chodil mezi lidi. Je možné, že se s ním televize spojí jen on line.

Sledovali jsme Slavíky doma u televize. Moje tchyně celou dobu tvrdila, že Karel přijde naživo. Snažila jsem se jí vysvětlit, že by pro něj bylo lepší, kdyby zůstal doma, tak aby to pochopila. Odpověděla mi: „Já vím, že by nám to Karel neudělal“. A měla pravdu. Karel Gott skutečně přišel. Bylo až neskutečné, jak moc se cítil svému publiku zavázaný. Jak moc měl lidi rád. Bylo to od něj naprosto nesobecké. Známý, který hraje v orchestru a pravidelně spolupracuje na Vánočním koncertu hvězd, s ním pracoval. Vyprávěl, jak je zajímavé pozorovat některé hvězdy. Například největší puntičkář je prý Jiří Korn, ale když přijde Karel Gott, všichni pociťují úctu k Mistrovi. Sám Karel nenechává nic náhodě. Publikum nesmí být zklamané.

Projde si choreografii, časový harmonogram, zjistí všechno nezbytné, odzkouší, prostě profesionál. Přitom ke všem laskavý a ohleduplný. S tímhle přístupem a smyslem pro humor si získal lásku a úctu mnoha lidí. Bylo až vtipné, jak mu začali říkat Mistr, aniž by si titul sám vymyslel. Pobavilo mě, když na Evropě 2 volali z legrace s Karlovým svolením do autoservisu, aby požádali o rychlejší opravu Karlova auta. Opravář, který zvedl telefon volal ke sluchátku svého šéfa slovy: „mistře, volá Mistr!“

Karel Gott sice sám ve svých pamětech píše, že je přesvědčený, že osud máme daný, ale myslím, že tenhle osud je především v našich rukou. Pokud v životě myslíte víc na druhé a smyslem vašeho života je potěšit lidi, darovat jim radost, inspirovat je, pak stejně jako Karel můžete prožít naplněný život. Sám Karel Gott ve své knize krásně shrnul své naplněné poslání slovy:

Čím víc přátel jsem poznal, čím víc zážitků jsem prožil a čím víc míst na zemi navštívil, tím hlubší mám pocit, že jsem dobře žil. Víte ale, co bylo nejhezčí? Prošel jsem svět s písní na rtech. A zpívat lidem pro potěšení je nekonečná nádhera.

Děkujeme Mistře, měli jsme velké štěstí, že jste tu s námi byl a máme velké štěstí, že máme vaše písně. Zpíváte nám pro potěšení ještě čtyři roky po vašem odchodu a ještě dlouho tu s námi budete.

zdroj: Karel Gott: Má cesta za štěstím