Článek
Výbor pro práva dítěte při OSN tuto jednoduchou morální poučku nechce pochopit a poslední dobou se v médiích objevily zprávy o jistém tlaku na změnu. Tedy konec babyboxů a jejich nahrazení utajenými porody.
Je dobrou zprávou, že tato snaha již byla odmítnuta. Babydědek Ludvík Hess zveřejnil osobní dopis od ministra zdravotnictví, který tuto zprávu potvrzuje. Babyboxy dál budou v Česku pomáhat dětem. Záchrana života dostala přednost. Kolik životů bylo zachráněno? To pochopitelně nikdo neví a nedokáže říci kolik situací by skončilo tragédií kdyby neměly ženy možnost řešit svou situaci tímto způsobem.
258. Tolik miminek už bylo odloženo do Babyboxů. Poslední miminko bylo nalezeno včera v Liberci. Anonymní matka v krajní životní situaci využila tuto možnost a malá Jituška už brzy bude u svých nových rodičů. V náruči své milující maminky. Dobře to dopadlo.
Bude to mít v hlavě srovnáno stejně dobře jako jiná holčička? Její slova jsem použil v nadpisu. „Jedna maminka je bříšková a druhá srdíčková“. Vystihla to úplně přesně. Nejen děti odložené do Babyboxu mají dvě maminky a musí se s tím nějak srovnat. Každá taková životní situace je jiná. Zažívají ji adoptované děti i ty od miminka vychovávané u pěstounů a poručníků.
Bylo by jistě ideální kdyby každé dítě mělo možnost narodit se do úplné milující rodiny a být opečováváno a vychováváno svou biologickou maminkou a tatínkem. Znát svou identitu. Svět a život ovšem ideální není. Ne vždy to tak musí být. Určitě zde nebudu soudit ženy, které se nechtějí či snad skutečně nemohou postarat o své dítě. Nevím o jejich životě a situaci ve které musely přijmout zásadní rozhodnutí vůbec nic.
Nakonec pro své dítě udělaly to nejlepší co mohly. A to není pouze případ odložení dítěte do Babyboxu. Jsou pochopitelně využívány různé další možnosti kdy se žena může dobrovolně rozhodnout a nabídnout své dítě k adopci či umožnit pěstounskou a poručnickou péči.
Jak se nyní vlastně řeší v praxi právo dítěte znát svou identitu? Dnes mají i adoptivní rodiče za povinnost seznámit své dítě do 6 let s jeho situací. To samé platí pochopitelně u pěstounů a poručníků. Je to tak dobře?
Je. Dítě by mělo znát co nejdřív, jak to s ním vlastně je. Přijme to v raném věku přirozeně a snadno. Pro něj je nyní důležité mít pro sebe svou milující maminku a tatínka. Tato základní potřeba je uspokojena a vše ostatní nemá potřebu moc řešit. Pochopí to. Není to pro ně nějaká traumatizující situace. Je mu třeba předat všechny potřebné informace. Pochopitelně přiměřeně jeho věku. Jistě přijdou i otázky. Proč? V mnoha případech nemůže dostat od svých adoptivních rodičů či poručníků odpověď. Neznají ji, nebo mají jen pár základních informací.
Je třeba vždy dítěti říci, že i jeho biologická maminka pro něj v dané situaci, kdy ho musela opustit, udělala to nejlepší, co mohla. Situace, kdy matce odebere dítě soud pro zanedbání péče či snad ještě z horších důvodů, je pochopitelně jiná.
Z mé strany to nejsou žádné opsané teoretické plky. Tak to ze své zkušenosti pěstouna a poručníka znám.
Právo dítěte na svou identitu je opravdu důležité, ale nesmí nastat situace, kdy mu jeho vymáhání může ohrozit život.
Už 87 babyboxů bude nadále poskytovat dětem pomoc. A je to tak moc dobře.
