Článek
Asi před měsícem mne udeřila do očí reklama jednoho řetězcového supermarketu v Německu, který nabízel basu slavného českého piva za 14,50 eur. Jezdím dost často do Německa obchodně, a tak jsem se u příležitosti začal o cenu plzeňského u našich sousedů zajímat intenzivněji. A skutečně. Basu s dvaceti půllitry ve skle zde při akcích nabízejí různé supermarkety kolem 15 až 16 eury, v aktuálním přepočtu vyjde 1 € na 24,4 koruny, takže cena jedné lahve je přibližně 18 až 19 korun. To je cena, kterou jsme zde naposledy viděli asi tak někdy před Covidem, tedy možná před 4 roky. Včera jsem náhodou zahlédl v jednom českém Discountmarketu nabídku Pilsner Urquell za více jak 30 kaček…
Já přestal tuto značku pít, když cena za lahev překročila 25 korun a začal jsem si kupovat jiné dobré české pivo, které nemá tak nenasytné cenové požadavky. Ano, bojkotovat by byl ten správný způsob boje proti vysokým cenám, ale to našinec nedokáže.
Kupní síla neznamená jen, kolik peněz mají lidé v kapse. To je mylná představa. Kupní síla zahrnuje především ochotu vydat tu částku za nabízené zboží, i když je požadavek přemrštěný. A proto, divte se, kupní síla je v České republice mnohem vyšší, než je tomu v západních zemích, kde jsou zákazníci mnohem kritičtější. Prodejní řetězce to dávno ví, však proto, než někde otevřou nový supermarket, se nejdříve dělají průzkumy. Ochotu českého zákazníka, který sice brblá, ale koupí tu věc za každou cenu, dokáží silné řetězce využívat na maximum. Vytváří si kartely, to znamená dohody o cenách mezi sebou a pak stojí kilo mrkve našince u všech konkurujících prodejen kolem 40 korun, přestože ji hned kousek za hranicemi může stejnojmenná prodejna prodávat Němcům v přepočtu za 20 korun, a to ještě v mnohem lepší kvalitě.
Kartely jsou v civilizovaných zemích již dávno zakázány a postihovány stamilionovými pokutami. Česko je však pro prodejce rájem na zemi. Když někteří vlivní politikové jsou sami výrobci potravin, nemůžeme očekávat, že úřady pak budou postupovat proti jejich vlastním firmám nebo jejich dobrým obchodním partnerům a i kdyby, případné pokuty jsou tak směšně nízké…
Proto taky máme momentálně inflaci 8 %, která je nejvyšší v celé Evropě. Chytří ekonomové to dokáží okecat, cituji doslova: „do tohoto čísla se ovšem promítl efekt nižší srovnávací základny, který způsobil vládou loni zavedený dočasný úsporný tarif na energie. Bez něj by byla inflace dle odhadů přibližně kolem pěti procent“.
I naši západní sousedé mají cenový strop na energie a vláda se nedávno shodla na konsolidačním balíčku, přesto je jejich inflace už dnes na nízkých 2 procentech. Dokonce i země, jako je Albánie nebo Rumunsko jsou na tom lépe než Česká republika.
Český klient by neměl pouze zírat na ceny, ale měl by taky nakupovat s vyšším vědomím kvality. Nežli koupit tvrdé nezralé avokádo, plesnivé citrony či nahnilý salát, to raději nekoupím nic. Stejně tak si u uzenin řeknu, že chci čerstvě přede mnou nakrájenou šunku či salám a neberu tu kvalitu z předem předkrájeného sloupku. Ten je možná už připravený od včerejška, nebo dokonce i déle a takové oležené uzeniny opravdu nemusím. Dokonce jsem jednou viděl, jak obsluhující prodavačka bezostyšně před očima několika zákazníků napíchla 3 první kolečka salámu a otočila je, protože ten, co byl navrchu, už začínal zelenat. Takovéto předem nakrájené salámy jsou běžným zlem obsluhujícího personálu. Dělají to jen proto, aby si ušetřili práci, bez ohledu na později prodanou kvalitu uzeniny a takové zboží nemusíme akceptovat.
Zákazník by si měl uvědomit, že takové, třeba v momentě koupi ještě zatím nezávadné zboží už může být starší a o to méně pak jeho další skladování doma vydrží. Nám se již stalo, že zakoupená kvalitní vařená šunka od kosti byla hned druhý den ráno zapáchající, tedy na vyhození.
S pečivem to není lepší. Dopékání housek či baget v supermarketu je dnes téměř všude pravidlem a v mnoha prodejnách dostanete pečivo ještě až přehnaně bílé a nedopečené. Za prvé zkrácenou dobou dopékání se ušetří za energii, a co je pro ten obchod důležitější, nedopečené pečivo zůstane měkké a zdá se proto dlouho čerstvé. Že pro lidský organismus je polosyrové pečivo nezdravé, je snad všeobecně známo. A jak taky blátivě chutná taková bageta, která se už v čerstvém stavu ohýbá jako guma ani nemluvě.
Český člověk je poškozen komunistickým režimem, kdy se nesměl nikdy ozvat a musel tiše akceptovat, jak je s ním zacházeno. To se ani téměř 35 let po revoluci nezměnilo a velkou mírou stále ještě v lidech přetrvává. Někdy i drzé chování prodavačky, která nechce uříznout kousek masa tak, jak si to zákazník přeje, dokáže lidi zastrašit, avšak spotřebitel by se měl častěji ozvat. Zkritizovat prodejcům jejich špatnou kvalitu nebo i přemrštěné ceny a někdy třeba i zmíněné zboží odmítnout a nekoupit. Když se však lidi neozvou a koupí špatnou kvalitu za jakoukoliv cenu, pak se nikdy nic nezlepší a ceny zůstanou stále vysoké.
