Článek
Nedávno se na nejmenované sociální síti objevil v diskusi příspěvek matky, že učitel ve škole křičí na její dítě. Tato matka se ptala, co s tím má a může dělat.
Důvodem učitelova počínání byla skutečnost, že si děvče opakovaně četovalo v průběhu vyučovací hodiny s kamarádkou a nevěnovalo pozornost výuce. To však nemůže být důvodem ke zvýšení hlasu, třebaže se to děje opakovaně! Jak se má potom dítě ve škole cítit bezpečně, když na něj učitel křičí? To, co si učitelé dovolují, překračuje meze! Stěžovala bych si u ředitele školy! Nějak podobně vypadaly reakce pod příspěvkem.
Učitel je ten, kdo hodinu organizuje, připravuje se na ni, promýšlí, jaké postupy a aktivity zvolí, aby bylo dosaženo cíle hodiny. Zvažuje, zda ta či ona metoda práce bude pro žáky přínosná a současně zábavná. Ve třídě jsou často žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Pro ty musí mít speciální scénář hodiny. V každém případě je potřeba hodinu připravit tak, aby se žáci někam posunuli, něco nového se přiučili a přitom to nebyla nuda. Na paměti musí stále mít individuální přístup ke každému žákovi. Navíc se musí vejít do časové dotace vyučovací hodiny.
Učitel je ten, kdo má zájem na dobrých výsledcích svých žáků. Vkládá energii do přípravy na každou vyučovací hodinu a plánuje další posun každého žáka. Úspěch žáků je i jeho úspěchem a konečně radostí.
V dnešní době je každý odborník na školství, protože přeci také chodil někdy do školy. Mnozí kritizují, co učitel nemůže a co všechno dělá špatně.
Nedivím se, pokud učitel po opakovaném napomínání nakonec zvýší hlas a nemyslím si, že by tím narušil pocit bezpečnosti dítěte ve škole. Divím se jen, že když si takové dítě doma stěžuje, že rodič okamžitě viní učitele a uniká mu, že jeho dítě bylo v této vyučovací hodině zřejmě zbytečně a příští hodinu nebude mít na čem stavět. Ale téma „Ve škole ho to nenaučili a my ho to máme doma doučit“ je na samostatný článek.
