Článek
Když armáda Vladimira Putina vtrhla na Ukrajinu, pro mnoho lidí to byl samozřejmě šok. „Nevěřili jsme tomu, opravdu jsem myslel, že jde o nějaký nepovedený vtip. Když nám došlo, co se děje, začali jsme jednat,“ vysvětluje Petr. Prioritou číslo jedna bylo dostat z Ukrajiny příbuzné jeho manželky Světlany. To se povedlo poměrně rychle, cesty z Kyjeva byly v té době ještě relativně volné.
Davy lidí z Ukrajiny
Partneři pro osm lidí dojeli na hranice Slovenska a Ukrajiny. „Naštěstí nás poslechli, nezdržovali se zbytečně balením mnoha věcí, vzali si opravdu jen to nejnutnější. Doklady, peníze, cennosti. Takže se nám v řádu hodin povedlo tyto lidi přemístit do Prahy. Zhruba v té době se z Ukrajiny začaly valit davy lidí.“
Manželé v pomoci samozřejmě pokračovali. Přihlásili se jako dobrovolníci a Petr vzpomíná, že téměř nespali. „Bylo to hrozné. Ženy, děti, staří lidé. Všichni potřebovali pomoc a byli v šoku z toho, co se stalo. Musím říct, že Češi se v té době chovali skvěle. Nikdo neremcal, zažil jsem mnoho našich lidí, kteří z mála, co měli, uprchlíkům dávali třeba peníze na jídlo apod.,“ vysvětluje realitní makléř.
Podle něj se hodně Ukrajinců rychle etablovalo. „Nebylo to jako třeba s uprchlíky ze Sýrie. Tihle lidé jsou kulturně blízko, začali si hledat práci a věděli, že se o sebe musejí postarat. Ale samozřejmě se našlo pár „vyčůránků“, kteří chtěli využívat naše dávky, a tak o tom není sporu.“
Nejprve hrdost, pak stud
Jak plynul čas, tak se podle Petra začala zmenšovat touha Čechů pomáhat. A dokonce prý začali na Ukrajince koukat skrz prsty. „Mám několik nepěkných příhod a bohužel ani dnes nemohu říct, že je to v pořádku. Manželka žije v Česku patnáct let, přesto jí v obchodě nadávali do špinavé Ukrajinky kvůli jejímu přízvuku. A není to zdaleka jediný příklad. Opravdu se hodně stydím za to, že jsem Čech. Jak jsem na nás byl na začátku války hrdý, teď je to stud.“
Podle Petra si hodně Čechů myslí, že je Ukrajinci chtějí připravit o práci. „O práci nemůžete někoho jen tak připravit. Někdo musí být lepší, výkonnější. Pak ano, pak jste nahraditelný. A fakt je, že hodně Ukrajinců umí makat tvrději, Češi mají často ruce dozadu a myslí si, že věci okecají. Tohle je kámen úrazu.“
Petr dle svých slov uvažuje, že s partnerkou Českou republiku opustí. „Nechci být v zemi, kde žije tolik lidí s předsudky. Ani náhodou neříkám, že všichni. Ale když slyším ty bláboly, co jsou někteří schopni z pusy vypustit, tak je to vážně hrůza. Samozřejmě je podporují politické špičky, lidé jako Okamura jsou pro tuhle zemi zlo. Nevím, jestli někde bude lépe. Ale proč to nezkusit? Umíme jazyky, práce se nebojíme. A stejně máme rádi teplé zimy.“
Zdroj: autorský článek
