Článek
Manžela si brala, protože „musela“. Čekala dítě a i když velmi vážně uvažovala o potratu, nakonec si to rozmyslela. Uvědomovala si, že by to jejím rodičům hodně ublížilo. Život na malém městě je v těchto okamžicích nezáviděníhodný. „Nemohla jsem se skrýt pod roušku anonymity. Každý znal každého a velmi brzy by se rozneslo, co se stalo. Takže jsme se s Petrem dohodli, že to prostě zkusíme,“ vzpomíná Iva po letech.
Svatbu stihli ještě před porodem. Lidé si sice šuškali, ale nakonec všechno negativní vyšumělo a dokonce se zdálo, že rodinka bude relativně šťastná. „Petr se v Tomáškovi viděl. Moc ho miloval, co mě samozřejmě těšilo. Jenomže štěstí nikdy netrvá věčně.“ Také Iva se přesvědčila o tom, že osud dokáže být velmi vrtkavý.
Přišel s tím, že má jinou ženu
Začalo to nevinně. Petr se začal „toulat“ po nocích, přespával u kamarádů, jezdil na různá soustředění s s fotbalem, jindy s kamarády s basketu. Iva samozřejmě tušila, že něco nehraje, ale v rámci domácí pohody se v ničem nechtěla příliš vrtat. „Věděla jsem, že jednou přijde doba, kdy se začne lámat chleba a Petr třeba odejde. Ale myslela jsem, že to ještě vydrží alespoň čtyři, pět let, než bude syn starší.“
Události ale nabraly rychlý spád. Petr se manželce přiznal, že se už pár měsíců schází s jinou ženou a že by s ní chtěl žít. „Zároveň se ale chtěl vídat se synem, což jsem akceptovala. Ovšem za podmínek, že mi bude dávat dost peněz. To ale nechtěl, myslel si, že se spokojím s pár tisíci. Přepočítal se. Jako majitel dobře fungující firmy rozhodně měl na víc, než nabízel.“
Manželé se nedohodli a zdálo se, že o všem bude rozhodovat soud. Toho se ale Iva trochu bála. Neměla totiž úplně růžovou minulost a její škraloupy by se mohly před soudem probírat. „Rozhodla jsem se, že udělám všechno proto, aby na soudní projednávání nedošlo. Zašla jsem ale asi hodně daleko,“ uvědomuje si dnes.
Dnes už bych jednala jinak
Nejprve si našla jeho novou přítelkyni. Doufala, že když si s ní promluví, tak ji přesvědčí, aby Petra přesvědčila. „Nechtěla jsem, aby se ke mě vrátil, tak naivní jsem nebyla. Jen jsem žádala, aby se to vyřešilo v klidu. Ona se mi ale vysmála, což mě fakt hodně rozčílilo.“
Pro Ivu to bylo jako červený hadr na býka. „Předestírám, že na to nejsem pyšná. Ale udělala jsem si pár modřin na obličeji, to nebylo nic těžkého. A šla za jeho kamarády, z nichž někteří byli jeho obchodní partneři. Nemusela jsem nic říkat, domysleli si, co se asi stalo, když jsem jim řekla, že se rozvádíme. Mělo to pro něj dost zničující důsledky, pro jeho podnikání i život. Dnes už bych jednala jinak.“
