Článek
Lží známe spoustu druhů: od lží, které nás nadzvedávají ze židle („Za komunistů bylo líp.“, „Ruská zahraniční politika nás nemusí zajímat.“) až po úsměvné dětské lži, nad kterými lze mávnout rukou („To se rozbilo samo.“, „Pero v ruce jsem držel, ale Antichartu nepodepsal.“). Ale nejhorší lži jsou pravděpodobně takové, kterým jsme vystaveni opakovaně, a proto je mimoděk přebíráme za své („Nešilhej, zůstane ti to!“, „Silniční doprava je jako řeka, postavme víc a větší silnice a je po problému.“).
Zastavme se u jedné lži z té poslední, nebezpečné skupiny. Nejméně jednou do měsíce dostane v médiích prostor někdo, kdo vydělává prodejem nemovitostí, aby nám vysvětlil, že nedostupné bydlení je způsobeno tím, že se nestaví. Nejhorší je to ve velkých městech, jejichž okolí už mělo být v zájmu celé společnosti dávno zcela zastavěno robustním bytovým fondem. A vůbec nejhorší situace je v Praze, protože tam se podle všeho nestaví vůbec a byť to zůstává nevyřčeno, vypadá to, že Prahu obchází jakýsi zákeřný šotek, který sem tam nenápadně nějaký ten lopotně přeci jen dostavěný bytový dům záhy po kolaudaci zboří. Jestli v předchozí větě tušíte ironii, tušíte špatně. Ona totiž, kdyby novostavba v Praze spadla, nejspíš by to škody na zdraví nezpůsobilo nikomu, alespoň ne v dotčené nemovitosti. Vysvětlení? Nové byty v Praze kupují v posledních letech prakticky jen tzv. investoři. To je někdo, kdo si koupí byt, ale nebydlí v něm, proto mu nemůže spadnout na hlavu.
Zapravdu tomuto tvrzení dávají statistiky: Při předposledním sčítání lidí, domů a bytů v roce 2011 bylo v Praze 587.832 bytů, což vyděleno počtem obyvatel v roce 2011 (1.241.664) vychází na 2,11 Pražanů na jeden byt. Po nekonečných deseti letech plných nevyslyšeného zoufalého volání developerů a realitních makléřů po masivnější výstavbě a zrychlení zcela nefunkčního stavebního řízení přineslo poslední sčítání nečekaný výsledek: na 721.332 bytů připadalo jen 1.275.406 obyvatel hlavního města, tedy pouhého 1,77 Pražana na jeden byt. Odhoďme už konečně skromnost, za tohle se můžeme právem poplácat po zádech. Protože ono nejen že je v Praze bytů dost, ono jich dokonce přibývá rychleji než obyvatel! Jupí!
Tak, kde je problém? V pojmenování. Ale tím není myšleno pojmenování problému, nýbrž skutečná jména. Zkuste se někdy při procházce širším centrem Prahy zaměřit na zvonky. Nelze si nevšimnout, že nejčastějším příjmením obyvatel naší metropole už dávno není Novák, Svoboda, či Dvořák, ale je jím Byt. A těch Bytových žije v Praze tak moc, že už se musejí odlišovat i čísly, tedy Byt č. 5, Byt č. 11 apod. A ještě je to genderově zoufale nevyrovnané, protože po paní Bytové není ani vidu ani slechu. Možná právě pro toto svoje vědomé zpátečnictví se Bytovi stydí vycházet ze svých bytů a jejich sousedé je proto prakticky nemají šanci zahlédnout. A tady přichází ta vítaná pointa. Máme viníka! Za nedostupné bydlení (nejen) v Praze můžou Bytovi!
Na závěr trochu vážněji: Bytů je tedy v metropoli dost, problém je, že v mnoha z nich nikdo nebydlí. Místo výstavby investičních sídlišť se tedy musíme zaměřit na motivaci Bytových nabídnout k dlouhodobému pronájmu, tedy k bydlení, ony prázdné nebo v rozporu s kolaudací zneužívané byty. Základním předpokladem je definovat investiční byt. To je jednodušší, než se zdá: byt, jenž vlastníte, ale nemáte v něm trvalé bydliště, je investiční. Jen propojíte matriku s katastrem nemovitostí. Ano, tak jednoduché to je, proto se do toho nikomu nechce. Tak, a když máte něco, co nepotřebujete, není neetické z toho platit vyšší daň. Mnohem vyšší daň. Zdanění by v tomto případě mělo být progresivní, jsme přece národem chatařů a chalupářů, tak druhá nemovitost by neměla české rodinné rozpočty příliš zatížit. Ale třetí a víc, proč ne? Vždyť dokonce i dlouhodobý nájemce lánského zámku se nechal na adresu jednoho z mnoha ministrů zdravotnictví Babišovy vlády slyšet, že vlastnit příliš nemovitostí není normální. S tím lze výjimečně souhlasit, a ještě je potřeba brát v potaz z čeho se bude financovat stále žádanější příspěvek na bydlení.
Škarohlíd teď jistě namítne, že změna ve zdanění nemovitostí se negativně projeví v cenách nájmů. Vzpomeňme na tomto místě rok 2021, kdy došlo ke snížení daně z nemovitosti; klesly v té době nájmy? Aha, takže ne, neprojeví, protože výše samotného nájmu vychází výhradně z tržní hodnoty nemovitosti.
Hotovo, vyřešeno. A teď ještě, co uděláme s tou klimatickou krizí?
