Článek
Dne 2. května 2024 jsem se zúčastnil pietního aktu na popravišti v Malé pevnosti Terezín ke vzpomínce na 51 obětí poslední popravy 2. května 1945.
Abych se vžil do utrpení a umučení statisíců českých vězňů, tak jsem si prošel všechny expozice Památníku Terezín. Prošel jsem všechny cely a za pětihodinový pobyt ve vlhkých a plesnivých vězeňských celách a kobkách jsem nasál energii místa. V hlubokém duchovním napojení jsem se ztotožňoval s bolestí, mučením a umíráním – jako bych byl jeden z nich.
Myslel jsem na 20 občanů a rodáků židovské národnosti od nás ze Čkyně, kteří sem přišli a domů se již nevrátili; myslel jsem na další od nás, kteří zde byli vězněni.
Myslel jsem na vás poslanče Šimone Hellere (KDU-ČSL), když jste nedávno podal návrh na udělení státního vyznamenání prezidenta republiky pro Bernda Posselta, který je šéfem Sudetoněmeckého krajanského sdružení.
Kdo je Šimon Heller? Je to pouze „pánbíčkář“, který má daleko do duchovního vhledu života. Je ukázkou zkratkovitého křesťanského konceptu odpuštění, který pouze něčemu věří, ale do hlubšího poznání lidského psýché se nedostal.
Nepatřím k žádnému náboženství. Absolvoval jsem letitou cestu pro duchovní poznání a transformaci své psýché. Studoval jsem teorie a absolvoval hlubinné terapie k dosažení smíření a odpuštění. Za tři desítky let jsem došel k tomu, že:
Odpustit lze Němcům, jako lidem německé národnosti žijícím v současnosti. Tohoto však nemohou dosáhnout (a nelze to na nich chtít) Češi, kteří žili a trpěli v letech 1938 – 1945 ani jejich současní potomci.
Státu Německo nelze odpustit nikdy! To znamená, že Česká republika respektuje Spolkovou republiku Německo a považuje ji za nositele a odpovědného správce kruté historie. Stát musí trpět za svou historii – to je spravedlnost, která vede k tomu, aby minulé činy již neopakoval.
Proto odmítám státní vyznamenání pro Posselta. On má veřejnou funkci a zastupuje historické události německého státního zřízení v letech 1938 – 1945, je správcem karmického dědictví a měl by si opakovat modlitbu příčiny a důsledku.
Berndu Posseltovi bych doporučil, aby 28. října 2024 jel na Pražský hrad již ráno a zastavil se v Terezínu a vykonal duchovní cvičení jako já – 5 hodin prožil v plesnivých vězeňských kobkách.
Petr Martan
nositel Medaile Za zásluhy o stát, udělené prezidentem republiky (2019)
zakladatel a ředitel Komunity pro duchovní rozvoj, o.p.s. (2000 – 2024), Čkyně
syn Václava Martana, oběti střely německého vojáka při povstání čkyňského lidu 5. května 1945
vnuk Josefa Martana, účastníka odbojové skupiny a vězně v době „Heydrichiády“
