Článek
Blíží se nám závěr školního roku, což s sebou mimo jiné nese hledání vhodného dárku pro učitele a učitelky. Tedy v případě, že jste, stejně jako já, spokojeni s jejich přístupem. Musím říct, že mám na dobré pedagogy pro dceru, štěstí už od školky. Samozřejmě jsem využila možnosti obhlédnout si budoucí působiště mé dcery ještě před jejím přihlášením.
Během času se ukázalo, že jsem měla při výběru školky a následně školy „dobrou ruku“.
A jelikož jsem člověk, který rád ocení skvělou práci jiných lidí, tak jsem opět uvažovala, čím tentokrát udělám učitelce radost. I když je mi zcela jasné, že největší radost by jim udělaly věci, které nedokážu ovlivnit. Například skutečné ocenění od státu. Bohužel, avizované finanční ohodnocení, které známe z médií, mnohdy neodpovídá realitě nebo nekončí v těch správných kapsách.
Zvoněním práce nekončí
Pokud se v daném prostředí nepohybujeme, těžko si můžeme představit, co jejich profese vlastně obnáší. Jelikož mám ve svém blízkém okolí hned několik kamarádek a známých z řad učitelů, asistentů pedagogů a vychovatelů, tak mám celkem jasnou představu o našem školství.
Ve třídách bývá zhruba 20 až 25 dětí a každé z nich má samozřejmě jinou potřebu a vlastnosti a také tempo učení. Rovněž každý rodič je jiný a má na školu, potažmo na pedagoga jiné požadavky. Že jsou občas nereálné, to je již na jinou debatu.
Ani délka jejich pracovního dne není zrovna malá. Po skončení vyučovací hodiny práce zdaleka nekončí. Děti se samy o přestávkách nepohlídají. A je také zapotřebí připravit výuku na další den. Pedagog je snad jediné povolání, které vynáší věci z domu do práce a ne naopak. Dobrou přípravou se snaží učitelé děti motivovat, ale spousta dětí má doma téměř vše, a tak je to pro učitele těžké. Samostatnou kapitolou je pak přirozený respekt učitele. Zvláště v dnešní době, kdy mají děti doma mnohdy volnou výchovu a snaží se ji prosadit i ve škole.
Povolání nebo poslání?
Velkým benefitem se zdají být letní prázdniny. Nicméně žádný sick day nebo volno mimo termín prázdnin během roku neexistuje. Pedagogické povolání vnímám spíše jako poslání. Když zohledním i různé speciální školy a stacionáře pro postižené děti, kde učitel kromě velké psychické odolnosti musí mít i dobrou fyzičku kvůli manipulaci s dětmi, tak ráda přiznávám, že tuto profesi i obdivuji. Otevřeně říkám, že já bych na to neměla. Přes 20 let pracuji s lidmi, což je také kolikrát vyčerpávající, ale pořád méně náročné než ve školství.
Co říci závěrem? Milí pedagogičtí pracovníci, velice si vážím vaší práce a času, který věnujete našim dětem. Vím, že je tento čas kolikrát delší, než je doba, kterou trávíte se svými vlastními dětmi. Snad aspoň trochu je vám útěchou, když vidíte, jaké pokroky s vámi děti zažívají.
