Článek
Herectví propadl už jako malý kluk. Martinu Růžkovi ale nebylo dlouho přáno. V Hradci králové studoval gymnázium, později se s maminkou přestěhoval do Prahy. Zkusil štěstí na konzervatoři, při zkouškách se ale dozvěděl, že nemá talent a že z něj herec nikdy nebude. Tak začal studovat lesnictví na ČVUT, přišla však nacistická okupace Československa. A když Němci zavřeli školy, živil se třeba jako číšník. Na herectví však nezanevřel, spolu s dalšími ochotníky byl velmi pilný, divadlo si zamiloval.
Jeho kamaráda nacisté popravili
Během druhé světové války si změnil jméno. Z Erharda Martina se stal Martin Růžek, když prostě z příjmení udělal jméno a Růžek si „půjčil“ od strýčka, který byl štábní generál Otmar Růžek. Ten byl popraven během heydrichiády. Do odstranění Reinharda Heydricha se zapojil i herec.
Pro parašutisty, kteří na zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava spáchali atentát, obstarával deky. Jen náhodou nebyl odhalen. Bohužel jeho kamarád, který ho k odboji přivedl a se kterým s oblibou hrával mariáš, byl popraven spolu s celou rodinou.
Do konce války se Růžek věnoval práci v továrně Iterfarma. Do toho studoval, četl spoustu knih a dělal všechno proto, aby do sebe „nasál“ co nejvíc vědomostí. Dokázal, že i bez vysoké školy může být člověk skvělým hercem. „To, co předvádí, je krásné, moderní herectví,“ prohlásil o něm jednou legendární František Filipovský.
S osudovou ženou do Prahy
Po válce šel Růžek z jednoho regionálního divadla do druhého, až se na nějakou dobu zabydlel v Brně. V tamním Národním divadle se potkal se svojí první manželkou, operní pěvkyní Jarmilou Palicovou. Nebyl ale sám, „zuby“ si na ni „brousil“ také jeho kolega Josef Karlík. Oba soci se o partnerku dokonce poprali, zasahovat musela tehdejší Veřejná bezpečnost. „Ano, ten člověk mi dává přes hubu, ale má na to právo, protože mu kradu ženu!“ řekl Karlík šokovaný příslušníkům. Jak uvedl, tak také udělal, Palicová s ním nakonec opravdu odešla. A byla z toho láska jako trám, rozdělila je až jeho smrt.
Růžek ale sám nezůstal. Svoji osudovou ženu Milenu potkal v dnes již neexistujícím brněnském baru Bolero. Vzali se na Nové radnici, Růžek také sňatkem adoptoval jejího malého syna Vladimíra. Brzy po svatbě všichni odešli do Prahy. Růžek hrál ve Vinohradském divadle, nakonec zakotvil ve Zlaté kapličce. A zůstal tam až do hereckého důchodu v roce 1990. Přicházely samozřejmě i filmové role. Například role zloducha v pohádce Pyšná princezna. Král Kazisvět mu v mnoha ohledech změnil život. Hrál totiž tak skvěle, že byl velké části veřejnosti bytostně odporný.
Vystoupil ze strany
Později prohlásil, že proti negativním hrdinům nic nemá, ale není prý možné šířit jenom zlo. Rolí kladných hrdinů se nakonec dočkal. Lidé si ho zamilovali jako advokáta Kostrhuna v seriálu Doktor z vejminku, nezapomenutelný byl i v seriálech jako třeba Cirkus Humberto.
Kromě toho, že byl výborným hercem, byl i kvalitním člověkem. Po okupaci v roce 1968 vystoupil z komunistické strany, později jako jeden z mála umělců nepodepsal Antichartu. A na konci roku 1989 se vzdal titulu Národní umělec. Vyjádřil tím protest proti událostem na Národní třídě. Martin Růžek zemřel 18. prosince 1995 a smrt pro něj byla víceméně vysvobozením. Po mrtvici a infarktu byl totiž upoután na lůžko a byl téměř nepohyblivý.
