Článek
Čekali jsme to. Poslali zemi do kytek, obírali pozůstalé a rozfofrovali dědictví. A teď se děsí zmrtvýchvstání nebožtíka. Rajtovat na hrobě vlastní oběti a plivat na úklid po svém výtrusu je Babišův program pro hloupé. Chytří mu jej už dávno „nebaští“. Jiný než hlupec, kterého okradl a svádí to na druhé, dobře ví, s kým má tu čest. Hotentot z Průhonic má silné motivy: chce volby a zpátky ke žlabu u moci, plundrovat rozpočty. A bezpečí: před soudy, které si nekoupil, i před kmotry byznysu, které kdy podvedl. Sám provařený teď před sebou tlačí partajní airbagy, co za něj v médiích kvílejí, že taťka je Robin Hood a Fiala Frankenstein. Evu a Vaška české politiky: Alenu Schillerovou a Karla Havlíčka.
Že proti vládním škrtům brojí krysař lůzrů, jenž státu zavařil bezmála na bankrot, je paradox, s nímž se však počítá. Má na to manuál: zloděj křičí, ať chytí zloděje, a jeho příznivci, co po sobě raději potopu než šanci pro děti, by pro stovku věšeli. Bylo, je a bude, od Aurory po Rajchla. Že s nácky po boku špiní koalici za záchranu státní kasy sám lodivod Foldyna z Děčína, jenž přepral maturitu ve čtyřiceti a čte v azbuce, také nepřekvapuje. Koženáč Kremlu daleko nevidí. Žádný údiv pak ani u výhrůžek Středuly. Kdo zná „Pepu“, proletáře v kvádru za majlant a ctižádostí Hujera, ví, že hlavní odborář žije z maglajzu. Čím je ve společnosti hůř, tím pro něj líp. A za to, že koalice pěti stran tahá republiku z Babišova maléru, chce Středula generální stávku. Neštítí se při tom ničeho: ani Konečné, natož Babiše, se kterým si ještě před časem ne a ne přijít na jméno.
Co drtí naděje na Česko západu je ale poznání, že předloňské vítězství ve volbách „prodáme“ ve chvíli, kdy na nás má vládní řez osobní dopady. Že udavač od Blavy zaťal do kasy smrtící sekyru, přitom víme roky. I proto dostaly koaliční partaje naši důvěru s vědomím, že jejich medicína bude hořká, bude se zajídat, ale bez ní to nepůjde. Ba co víc: čekali jsme ji dřív. A větší dryák. Když je tu, byť s problémy, jdeme málem do ulic. Zas nejde o zemi, ale o nás. O daně, dotace, které jdou do kelu, procenta na úkor toho či onoho, co sáhne na leccos, čemu jsme uvykli. Za to, že neseme břemeno za grázla s ekipou voličů s šedými buňkami v úhynu, ale vláda fakticky nemůže. Jasně, bolí to: komfort tu nebude, jde ale o zemi. Válka je za rohem a vyzáblý stát s Babišem v čele a „nácky“ po boku na pospas Rusovi je mementem před egem, závistí, kopáním do vlastních řad a plánu na naši záchranu. Hlavu vzhůru!
