Článek
Kolik hodin má průměrný den, kdy byste měli stihnout: pár minut meditace, pár minut cvičení, pár minut pro skin care, pár minut pro hlubokou konverzaci s bližními, něco domácího uvařit, mít domácnost v lesku, dobře vypadat, učit se jazyky, spát 8 hodin a vydělávat peníze?
No, pokud někdo víte, budu ráda za komentář pod článkem.
Jsem Kateřina, obyčejná žena z lidu, které táhne na pětatřicet, co tak tak odmaturovala léta páně kdysi na všeobecném gymplu v Trutnově. Ve třetím měsíci těhotenství. Což nebylo v plánu. Stejně jako spousta dalších bezvadných věcí, co se mi kdy staly. „Stal se mi“ tedy nejstarší, dnes již téměř čtrnáctiletý, syn.
Když vám je čerstvých 21 let, v republice vládne ekonomická krize, z rodičáku neuplatíte ani měsíční nákup potravin, a navíc máte vzdělání tak trochu o všem a o ničem, hledáte způsoby, jak neumřít hlady. Začala jsem tedy pracovat v rodinné firmě, tenkrát dva dny v týdnu za pár tisíc měsíčně. S partnerem už naše cesta nevedla společným směrem. V čase jsem pak potkala svého současného manžela a porodila mu další dvě děti, koupili jsme dům, vzali si hypotéku, jednou ročně dovolená, vždyť to znáte.
V rodinné firmě jsem nakonec zůstala dlouhých 11 let, i když jsem věděla, že to není úplně ono. Postupem času jsem rezignovala a ztratila dojem, že vlastně cokoliv umím, a zjistila, že na mě svět rozhodně nečeká. Navíc si člověk vždycky spočítá, že na větší změny potřebuje základní kapitál. A ten u nás neexistoval.
V hloubi duše jsem ale spřádala svůj malý sen, o tom, jak budu jednou (až vyrostu) úspěšná realitní makléřka.
Kdysi, když jsem ještě netušila, že ten obor stojí na matematice, jsem chtěla být architektkou. Miluji domy, jejich funkce, styl, duši, sklepy i půdy, městské i vesnické. Ve firmě jsem byla na pozici obchoďačky a mojí největší láskou na té práci byly schůzky s klienty, takže když dáte 1+1 dohromady, začíná to dávat smysl.
Ale kudy na to?
Jednoho dne roku 2021 jsem se osmělila a napsala zprávu známému, který pracuje jako makléř, domlouvali jsme první kávu v době covidu, pak na mě trochu zapomněl, já to pustila z hlavy, a nakonec trvalo rok, než jsme se opravdu sešli. Pak už ale šlo všechno velmi rychle.
Certifikační kurz, založení živnosti, 4 měsíce jedním zadkem na dvou profesních židlích, první prodaná zakázka, definitivní odchod z rodinné firmy. Druhé místo za největší objem prodejů za rok 2023 v rámci společnosti, s níž spolupracuji.
Přestože nejmladší dceři byly necelé dva roky, věděla jsem, že když ne teď, tak nikdy. Dala jsem sama sobě dva roky, abych dokázala změnit život sobě i své rodině. S příslibem, že do toho dám všechno, co můžu (rozuměj zdraví, rodinný život, čas, peníze). Dva roky uplynuly, zvládli jsme se nerozvést a dnes za sebou vidím neuvěřitelný kus cesty. Teď přišel čas se zastavit a rozhlédnout se. Opatrně spřádám plány na další čas v oboru.
Co jsem se o sobě za tu dobu naučila?
Že zvládnu všechno. Že jsem fakt tvrdohlavá. A cílevědomá. Že svůj čas využívám maximálně efektivně. Že jsem schopná naprosto ignorovat všechny známky únavy a vyčerpání. Že potřebuju mít pocit, že to všechno dávám. Že jsem pořád dobrá máma a žena. A někdy nejsem a nezvládám to. A už si to skoro umím odpustit. Skoro.
Často ve svém okolí slyším slova obdivu, především od jiných žen. Děkuji jim a vážím si toho, protože ony vědí, jak je pořád ještě těžké prosadit si svou práci a naučit se delegovat činnosti na další členy v rodině. Protože e-maily ze školy i školky chodí mně, stejně tak ze ZUŠky, aplikaci jídelny a MŠ mám v mobilu já a když dojde toaletní papír, tak jsem jediná, kdo si toho všimne. Však to všechny známe. Tím si ale na nic neztěžuji, jen konstatuji fakta. Mám skvělého muže, který obstará mraky věcí. Těch věcí celkově je ale spousta (mraků)!
To bychom asi měli úvodní představovací část a v dalších článcích už budu konkrétnější k jednotlivým tématům. Pokud vás zajímají více trable matky tří dětí nebo reality, dejte mi zpětnou vazbu. Témata budu pravidelně střídat.
Děkuji za pozornost a přeji vám krásný podzimní den, vaše Kateřina.
