Článek
Dobrou zprávou je, že charismatičtí můžeme být úplně všichni. Neutrální zprávou jest, že charisma de facto nelze nabýt, „jen“ lze ze sebe odstranit takové sociálně-psychologické prvky naší osobnosti, které jej zakrývají (sebelimitující tendence, ego, iracionální strachy…), načež se staneme charismatičtější. A tou patrně špatnou zprávou budiž, že jsme se charismatičtí narodili úplně všichni, ale bohužel pro nás jsme o tento rys naší osobnosti negativními vlivy procesu socializace přišli.
V průběhu času a bádání bylo vymezeno několik charakteristických rysů, kterými charismatičtí lidé disponují. Ty, na základě jejich povahy a z pohledu jejich potenciálního dosažení lze rozdělit na rysy vázané na fyzickou stránku jedince (1) a rysy intrapsychologické (vztahující se na vlastnosti jedince) (2) a interpsychologické (vztahující se na komunikaci) (3). Je zřejmé, že první skupinu rysů svým přičiněním můžeme ovlivnit pouze v omezené míře (např. vzhled), nicméně uvědomělá práce se zbylými dvěma rysy je v našich možnostech.
Rysy vázané na fyzickou stránku jedince
Jak již bylo uvedeno, s touto skupinou rysů lze manipulovat jen omezeně. Zároveň je třeba vědět, že tyto rysy ovlivňují celkový dojem z pohledu charisma rovněž minimálně.
Hned několik studií (Judge & Cable, 2004; Stulp et al., 2013) prokázalo vztah mezi kvalitními vztahy, či úspěchem v životě a v práci a výškou jedince. Je pravděpodobně nejzřetelnějším rysem, nicméně nikoliv charisma podmiňujícím. Obecně je však považováno za fakt, že vyšší jedinci jsou fyzicky silnější než nižší, což je podvědomě ostatními přijímáno jako projev dominance.
Výzkumem (Friedman, Riggio, & Casella, 1988) potvrzeným rysem ovlivňující charisma je také atraktivita. Tento fakt může být výsledkem hned několika faktorů – prvním a pravděpodobně nejvýznamnějším je nejspíš skutečnost, že atraktivní jedinci lehce získají pozornost ostatních členů skupiny. Rovněž je prokázáno, že atraktivita silně koreluje se sociálními schopnostmi. Za důležitý se však tento rys potvrzuje jen do té doby, než ostatní členové skupiny poznají i ostatní charakteristické rysy jedince.
Členové sociálních skupin rovněž raději následují své lídry, pokud disponují jistými rysy v obličeji, jež jsou považovány za maskulinní. Mezi takové patří například výrazná čelist, níže položené obočí, symetričnost obličeje či širší nos. Tyto znaky jsou pak nejčastěji výsledkem zvýšené hladiny testosteronu u jedince, který je coby hormon spojován s dominantním chováním (Apicella et al., 2008; Carré et al., 2009).
Rysy interpsychologické podstaty (vztahující se na komunikaci jako takovou)
Z pozice lídra skupiny se za klíčový aspekt může jevit vzbuzení ve zbylých členech skupiny pocit sounáležitosti. Způsob fungování skupiny, při němž členové mají pocit, že jsou „my“, nikoliv „oni“ nebo „já“, zvyšuje v těchto členech hladinu hormonu oxytocinu. Při komunikaci se zbytkem skupiny z pozice lídra se tedy doporučuje užívání slova „my“ respektive užívání první osoby množného čísla na úkor osoby druhé.
Uvádí se (Baumeister & Bushman, 2008), že lidé pociťují mnohem větší náklonnost k těm, od kterých se jim dostává (veřejných) pochval. Tato schopnost, respektive komunikační technika, však může být podmíněna vysokým sebevědomím jedince, neboť se předpokládá, že pro jedince s nízkým sebevědomím může být obtížné vyzdvihovat veřejně někoho jiného.
Pravděpodobně nejfrekventovaněji bádaným rysem charisma je jeho vztah k řeči těla (nonverbální komunikace). Jeho pozitivní charakter pak byl potvrzen na řadě studií (Carney et al., 2005; Tiedens & Fragale, 2003; Carney et al., 2010), přičemž se v tomto smyslu doporučuje užívání takových gest, při nichž se jedinec roztahuje do prostoru (high-power poses). Ty totiž vzbuzují v ostatních členech skupiny u jedince pocit dominance, vysokého sebevědomí, či uvolněnosti.
Vliv na charisma má dle studie (Klofstad et al., 2015) také paraverbální komunikace. Tou, ve vztahu k vyšší úrovní charismatu, rozumíme níže položený (hlubší) a rezonující hlas. Za zajímavý lze považovat fakt, že společným znakem vítězů prezidentských voleb v USA od roku 1960 do roku 2000 byl níže položený hlas oproti svému oponentovi. Tento jev lze vztáhnout i na prostředí ČR: jak při volbách předposledních, tak i těch letošních, vyhrál jedinec s níže položeným hlasem (Zeman a Pavel).
Je však třeba říct, že níže položený hlas a dominantní řeč těla jsou pouze odrazem našeho vnímání reality. Jinak řečeno, jsou pouze odrazem rysů intrapsychologické podstaty.
Rysy intrapsychologické podstaty
Tato skupina rysů se jeví jako nejdůležitější při chápání charisma. Z pozice trenéra, či manažera je můžeme vnímat jako sebevědomí, neohroženost, bezmeznou víru v sebe samého a v neposlední řadě jako osvobození se od vnitřních nejistot.
Za pravděpodobně nejcharismatičtější rys ze všech lze tedy považovat posledně uvedený, a to osvobození od vnitřních nejistot a vnímaných nedostatků (Bass, 1985). Pokud tedy coby lidské bytosti zcela přijmeme své silné, ale především i slabé stránky, ostatní lidé se v naší společnosti budou cítit příjemněji. Stane se tak z toho důvodu, že sami nebudou mít potřebu nic schovávat, což se projeví na jejich momentální spokojenosti. Naši společnost tedy budou vyhledávat.
Lze také předpokládat, že s přijetím celé naši osobnosti jako takové budeme méně stresovanými lidmi, načež se nám automaticky níže položený hlas - tedy nejdůležitější rys interpsychologické podstaty.
Charisma je tedy koncept, jež je tvořen několika rysy rozdílné podstaty a jež jsou stejně tak z pohledu jedince různě ovlivnitelné. Dá se předpokládat, že velkým množstvím rysů je obdarován každý jedinec již při svém narození. O ně však během dospívání většina lidí negativními důsledky procesu socializace a přizpůsobování se společnosti přichází (celá řada důsledků procesu socializace je pochopitelně pozitivních). Těmito důsledky můžeme chápat tvorbu iracionálních strachů, sebelimitujících tendencí, či ega. V momentě, kdy se od těchto negativních důsledků osvobodíme, budeme konvergovat k charismatičtějšímu chování, načež nás takto bude vnímat i sociální okolí. Je tedy patrné, že z velké části lze charisma během života získat zpět (respektive jej opětovně odkrýt), a to uvědomělou prací na některých převážně intrapsychologických aspektech (především na přijetí vlastních nedostatků a nejistot).
Pokud vás problematika nejen sociální psychologie zajímá více, můžete si vybrat z následujícího.
Zdroje:
Apicella et al. (2008). Testosterone and financial risk preferences. Evolution and Human Behavior, Volume 29, Issue 6, November 2008, Pages 384-390.
Bass, B. M. (1985). Leadership and performance beyond expectations. New York: Free Press.
Baumeister, R. F., & Bushman, B. (2008). Social Psychology and Human Nature (1st Edition). Belmont, CA: Wadsworth.
Carré et al. (2009). Facial Structure Is a Reliable Cue of Aggressive Behavior. Asociation for psychological science. Volume 20 Issue 10.
Carney, D., Hall, J., & LeBeau. (2005). Beliefs about the nonverbal expression of social power. Journal of Nonverbal Behavior. Volume 29, Issue 2, pp. 105–123.
Friedman, H., Riggio, R., & Casella, D. (1988). Nonverbal sklil, personal charisma and initial attraction. Personality a social psychology bulletin. 14(1), pp. 203–211.
Judge & Cable (2004). The Effect of Physical Height on Workplace Success and Income: Preliminary Test of a Theoretical Model. Journal of Applied Psychology. Vol. 89, No. 3, 428–441.
Klofstad, C. (2015). Candidate Voice Pitch Influences Election Outcomes. Political psychology. Volume37, Issue5, pp. 725–738.
Stulp et al.(2013). Are Human Mating Preferences with Respect to Height Reflected in Actual Pairings? PLoS ONE 8(1): e54186.
Tiedens, L. Z., & Fragale, A. R. (2003). Power moves: Complementarity in dominant and submissive nonverbal behavior. Journal of Personality and Social Psychology, 84(3), 558–568.
