Článek
„Stav vědomí, v němž se člověk zcela ponoří do toho, co dělá, přičemž všechny ostatní pocity či myšlenky zůstávají mimo. Člověk prožívá harmonii svého těla a duše a osoba má pocit, že se děje něco mimořádného,“ takto definoval flow autor konceptu Mihaly Csikszentmihalyi. Psal se rok 1975. Od té doby však tento koncept začali přebírat někteří neerudovaní koučové (celá řada koučů je však velmi kvalitních) a s vidinou zisku z něj začali dělat senzaci. Senzaci, kterou za nemalé peníze prodávali sportovcům a dalším lidem prahnoucím po osobnostním rozvoji.
Abychom nejen coby sportovci dokázali rozlišit kvalitní a nekvalitní informační zdroj o flow, pojďme si jej nejdříve na několika málo studiích přiblížit. Za zcela zásadní lze považovat tu, která zkoumala nejčastější činnosti, při níž se člověk dostává do flow. Těmi jsou (v tomto pořadí): sex, sport, jídlo a sociální interakce (Hektner, Schmidt & Csikszentmihalyi, 2007). Důvodem pro tato zjištění je, že se jedná o aktivity, při nichž člověk uspokojuje jednu ze svých biologických či ryze pro člověka typických potřeb. Apriorně v nich tedy vidí smysl, načež je nevykonává například pro peníze.
Že na vás výsledky studie moc nesedí? Nezoufejte. Patrně nejste sami. Z výsledků jiné studie vyplývá, že pouze 10 % lidí se denně dostává do stavu flow (Csikszentmihalyi, 2014). To se zdá jako poměrně fascinující, když vezmeme v úvahu skutečnost, že nejčastějšími činnostmi, při nichž se jedinec do flow dostane, je uspokojování základních biologických potřeb. Dobře, sex asi nemáme každý den (pokud ano, tak gratuluji), nicméně sociální interakce a stravování probíhá u každého člověka na denní bázi. A přece se do něj dostává do flow pouze 10 % lidí. Jak je to možné?
Odpověď hledejme v tzv. sebelimitujících tendencích vztažených na stav flow. Tuto domněnku lze vysvětlit na příkladu malého chlapce, který si šel s kamarády zahrát přes ulici fotbal. Byl tak ponořen do této aktivity, že ztratil ponětí o čase (jeden ze znaků stavu flow), načež přišel domů s hodinovým zpožděním. Mamka jej pochopitelně potrestala, protože se o něj bála a chlapec porušil pravidla. Je ale otázkou, nakolik si tento trest interpretuje chlapec vědomě („Porušil jsem pravidla, tak jsem právem potrestán.“), či jak moc si tento trest vztáhne do podvědomí na schopnost ponoření se do stavu flow.
Pokud totiž bude chlapec pravidelně trestán za stav ponoření se do vrcholného zážitku (byť omylem), je možné, že do budoucna bude chlapcovo podvědomí jeho tendence dostat se do flow sabotovat. To by za jistých okolností mohlo vysvětlovat fakt, že v dospělosti je schopno se do flow pravidelně ponořit pouze 10 % populace (in Blažej & Kostolanská, 2020). Jinak řečeno, chlapec bude žít v realitě, v níž je stav flow něco špatného. Aby ne, když je za něj mamkou opakovaně trestán. A v dospělosti, přestože splní celou řadu předpokladů pro nabytí stavu flow, se bude nevědomky chovat tak, aby tento stav od sebe „odehnal“. Je totiž podvědomě přesvědčen, že si jej nezaslouží.
Co na flow biochemie?
Obecně vzato je však pro nabytí stavu flow naprosto stěžejní vyplavení dvou hormonů - dopaminu a kortizolu (Peifer et al., 2014; Peifer et al., 2015). Prvně jmenovaný hraje ve vztahu k flow roli tzv. hormonu novosti. Jinak řečeno, pokud i sex coby nejčastější činnost, v níž se dostáváme do flow, máme s partnerkou/partnerem stále stejný, na stejném místě, stejně dlouho trvající atp., patrně ani v něm se do flow dostávat po nějakém čase nebudeme. Respektive ne v takové intenzitě jako když jsme se milovali poprvé. A velmi podobně to lze vztáhnout i na další aktivity. Tedy pokud chodíváme běhat, načež už nás to přestává bavit, něco změňme. Vyběhněme do zcela nového prostředí, které neznáme, pusťme si muziku, kterou jsme v životě neslyšeli, anebo, pokud běháváme sami, domluvme se nyní s kamarádem, či kamarádkou.
Důležitost v pořadí druhého, stresového hormonu, kortizolu, lze uvést na příběhu, u kterého se musíme vrátit o téměř půl století nazpět. Čtyřiadvacátého října roku 1976 totiž zažila Formule 1 jeden z nejpamátnějších závodů své historie. Britský pilot James Hunt tehdy vyhrál svůj jediný titul mistra světa, byť v závodě na japonském okruhu Mount Fuji skončil až třetí. Jeho největší konkurent Rakušan Niki Lauda, stejně jako dalších šestnáct jezdců, pro nepřízeň počasí závod nedokončil. V divácky úspěšném filmu o rivalitě mezi oběma zmíněnými jezdci (The Rush – Rivalové), se postava ztvárňující Jamese Hunta nechala slyšet slovy: „Čím blíže jsi smrti, tím živější si připadáš.“
Jinými slovy řečeno, abychom se dostávali do flow, musíme zažívat jistou úroveň stresu. Abychom byli přesnější - eustresu. Toho pozitivního. A ten lze zažívat pouze u aktivit, které nám dávají smysl, které jsme si dobrovolně a proaktivně vybrali a které bychom praktikovali bez jakékoliv vidiny zisku.
Dostat se do flow tedy vnímejme jako schopnost se do někoho zamilovat. My si nemůžeme vědomě říct, že se do někoho zamilujeme, načež se i tak stane. Můžeme však jít flow naproti plněním jistých předpokladů, kterými jsou:
- vykonávání aktivit, které mi dávají smysl,
- zažívání pocitu novosti,
- zažívání eustresu v rámci aktivity,
- zbavení se sebelimitujících tendencí vztahujících se na flow,
- minimalizace ega (bylo zjištěno, že egem-orientovaní sportovci zažívají flow při nižší intenzitě než sportovci zaměřeni na překonávání sebe samého (Harrington, 2015).
Čím více budeme inklinovat k naplňování nejen těchto předpokladů, tím budeme zvyšovat pravděpodobnost nabytí stavu flow. Tak jako když zvyšujeme pravděpodobnost na zamilování se hledáním právě takového partnera, který splňuje naše požadavky na atraktivitu, smysl pro humor, či inteligenci.
Více o flow se můžete dozvědět v tomto podcastu. O psychologii sportu a koučování pak na mém Instagramu.
Zdroje:
Blažej, A. & Kostolanská, K. (2020). Flow ve sportu. Grada.
Csikszentmihalyi, M. (2014). Flow and the foundations of positive psychology. New York: Springer.
Harrington, M. (2015). Goal Orientation and How a Task or Ego Mentality Can Affect the Enjoyment for College Hockey Players. Bowling Green State University. Master’s Project.
Hektner, J. M., Schmidt, J. A., & Csikszentmihalyi, M. (2007). Experience Sampling method (Measuring the quality of everyday life). London: Sage Publications
Peifer, C. et al. (2014). The relation of flow-experience and physiological arousal under stress—can u shape it?. Journal of Experimental Social Psychology.
Peifer, C. et al. (2015). Cortisol effects on flow-experience. Psychopharmacology, 232.6: 1165-1173.
