Článek
Změna přístupu k sobě. K tvoření ve mně. Disciplína. Sebekázeň. Tvoření zevnitř ven. Do prostoru.
Obhájit si svůj prostor. Se zdravými hranicemi. Nedovolit ho přesáhnout nikomu. Dovolit si to. Udržet svůj prostor. Vše nepotřebné nechat odejít. Vyklidit a uklidit všechny šuplíky. Emoční, mentální, fyzické i spirituální. Vše je spojeno v to, co nás utváří.
Necháváme se vést tvořivými myšlenkami a odhalujeme prázdno. A přesah.
Jsme studna, co čeká naplnění. Je prázdno. Klid. Zvláštní stav nula. Jen pozorujeme. Jdeme a vnímáme. Jsme tam, kde jsme chtěli/měli být. Jsme sami. Oddělení.
A přitom nejsme sami. My v napojení na sebe zříme svět plný divů. Je přenádherný. Chceme si to pamatovat. Přesně takto. I se zpěvem ptáků, jejich letem. S vůní světa, co se tu mísí. S přátelskými pozdravy, co nejsou falešné.
S radostným očekáváním věcí příštích. Jsme tu a víme, že vše je tu pro nás. Připravené. Vše tu ladí na naši strunu. Abychom mohli zahrát svůj part. A ten bude znít v koncertu všech ostatních. Protože tak je to dobré.
Jen vnímat a zpívat svoji píseň. Až uslyší ji ti, co mají a chtějí slyšet.
Uctívejme svou tvorbu, uctívejme sebe. Jen tak můžeme uctít i tvorbu ostatních.
Stop řevnivosti. Stop závisti.
Naše cesta k úspěchu vede láskou k sobě a ostatním. Jsme za ni vděční a přijímáme ji s lehkostí.
S úsměvem
AnJel
