Článek
Co na tom, že tě venku neocení. Ne vždy. Ne všichni. To hlavní ocenění je uvnitř sebe samého.
Tam k tomu bodu směřuj, člověče.
Tvá cena, cena tvého života je nevyčíslitelná. Uvědom si to.
Nastal čas si to uvědomit. Jaká nádherná bytost jsi. Se všemi tvými dary, co dostal jsi do vínku. A teď se rozhoduješ, zda je ukážeš. Zda nebudou zesměšněny.
Jsi na posledních pochybách, než uděláš ten krok. Do neznámých vod.
Ty překonáš svůj strach a přejdeš Jordán. Řeku všech nadějí, za níž se skrývá tvůj vysněný život. A popluješ s lehkostí. Životu vlastní.
Život sám o sobě dlí v lehkosti. My toužíme žít jako on. Ten poletující ptáček, co cvrliká svou píseň. Komukoli, kdo ji uslyší. A třeba taky jen sám sobě.
V radosti. S velikou pokorou v srdci. V tom srdci, ve kterém vznikl celý svět. A kde se celý svět odráží.
My nelpíme už na ničem, co myslíme si, že je naše.
Náš život to je, co žijeme v lehkosti.
S úsměvem AnJel.
