Článek
Mám strach, že budu znovu zrazena. Že nemohu důvěřovat. Komukoli. A tak se uzavírám so své ulity. Jen vykukuji ven ustrašenýma očima. A nemohu se projevit. Tím strachem, co mi svazuje ruce, vyjádření, pocity s tím spojené. Bolí mě zápěstí, už mohu a mám konat. Už jsem vyléčená,
Ten program mě přišel osvobodit. Mě i náš rod. Minulý i budoucí. Ty strachy v něm již nebudou. Ti znovuzrození lidé, človíčkové, budou žít život bez svazujících programů. A už vůbec bez toho, co je bude tahat dolů. Půjdou směrem růstu.
To, co je bude brzdit, odstřihnou. Tak i my. Odstřihujeme to a nastartujeme svůj tvořivý potenciál v sobě. A bude se dít. Děje se. Na všech úrovních. Došli jsme . Docházíme. A vidíme.
Jdeme dál a překračujeme ty překážky naší mysli.
Nad námi světlo, ke kterému jdeme. Zvedáme oči a pozvedáme srdce. Srdce je s ním propojeno, proto tak září. Vyživují se navzájem. Spolu. Je to velký organismus a děj. Co se tu děje.
Cítím tlukot srdce v každé části mého těla. Tluče jako zvon. Veliký a vibrující každičkou buňkou mého těla. Mám pocit, že vše ve mně zvoní. Zní a vibruje silou, co se má projevit. Projevuje se uvnitř i navenek.
Zvony zní, srdce tluče. My usměrňujeme ten tok a konáme. Jsme tím zvonem, jsme tím srdcem. V lásce.
S úsměvem AnJel.
