Článek
Ze všech stran na nás prší rady, jak máme odložit okamžitou spotřebu, šetřit si na důchod a zajistit se tak na stáří, abychom přežili. Leží toho na nás tolik, že nevíme, kam dřív skočit a na co vydělávat nejdříve. Je to velký kontrast ve srovnání se životy současných důchodců.
Na zadní kolečka nemysleli
Ti si své peníze užili hned, když je vydělali, nakoupili si co chtěli a na stáří nemysleli. Teď na jejich důchody vyděláváme my a ještě musíme neustále poslouchat, jak se rozčilují nad nízkými důchody, natahují ruce pro další peníze a úlevy a argumentují tím, že celý život pracovali a mají právo.
Za 30 let práce doživotní renta
Současní důchodci ve věku našich prarodičů chodili do důchodu krátce po padesátce, takže jejich „celý propracovaný život“ ve skutečnosti čítá cca 30 let práce. Naopak my, budeme pracovat cca 50 let a v podstatě se s naším důchodem nijak zvlášť nepočítá. Jistě, „něco“ nejspíš dostaneme, ale kdyby to měla být částka, která by nám umožnila přežít, tak by nám nejspíš ze všech stran nepodsouvali spoření na stáří.
Měli to lehčí
Když se na to podíváme, tak současní důchodci to měli v životě prostě lehčí. Neměli sice tolik možností, jako my, ale z hlediska financí si mohli celkem pískat. Odpracovali si svých 8 hodin, bydleli ve vlastním, peníze navíc utratili a na konci života se o ně staráme my, zatímco platíme vlastní nájmy, hypotéky, snažíme se spořit na vlastní důchod a dřeme od rána do večera.
Krize bydlení se týká všech
Vděčnost a soudnost by potěšila
Nechci si stěžovat a se současnými důchodci bych neměnila. Žijeme ve svobodné demokratické společnosti a máme možnosti o jakých si oni nemohli nechat ani zdát. To je k nezaplacení. Jen by mě dost potěšilo, kdyby si důchodci začali vážit toho, co mají a přestali se tvářit, jak na všechny peníze, slevy, úlevy atd. mají právo a ještě bychom jim měli líbat ruce a projevovat úctu.
