Důchodci jako přítěž, nebo poklad společnosti?

Důchodci tvoří velkou část naší společnosti. Jsou to naši prarodiče a kolikrát už i rodiče. Často nás od nich dělí generační propast, ale mohou to už být i lidé, kteří nás vychovali. Přesto zůstáváme rozdělení na my a oni a často nedokážeme najít společnou řeč.

Naše generace se vyznačuje tím, že víme, co je pro nás důležité. Chceme žít vyvážený a hezký život. Milujeme svobodu, vzdělání, cestování, rodinu a naše práce nám musí dávat smysl. Jsme zvyklí říkat, co si myslíme a máme hlavy otevřené novým poznatkům a myšlenkám. Svět kolem nás se rychle vyvíjí, ale my nezůstáváme pozadu a držíme krok.

Vyrostli v dobách komunismu, kdy člověk musel držet pusu a krok, aby se nedostal do problémů. Individualita a osobitost byly potírány a režim se snažil ze svých občanů vytvořit tupé nemyslící stádo, alias pracující lid, který bude budovat socializmus. Když v tomto nastavení strávíte velkou část života, zaryje se vám pod kůži a je takřka nemožné se ho zbavit. Ostatně vidíme to i v místních diskuzích. Co důchodci vyzdvihují? Že celý život pracovali, na stará kolena si nic nedokázali našetřit a teď jsou závislí na tom, co jim stát dá. No, to teda pěkně děkuju. Celý život skoro nevídat svojí rodinu, od rána do noci makat za tak málo, že nedokážu nic dát stranou a ve chvíli kdy jsem nejzranitelnější být odkázaná na milodary? Fakt ne. Přesto přesně tohle od nás vyžadují. Nechápou nebo nechtějí pochopit, že od jejich dob se svět změnil a zlepšil. Dnes máme svobodu a každý kdo to dokáže si může žít přesně takový život, jaký se mu líbí. A s tím se nedokážou srovnat a cítí se ztracení, protože hodnoty, jejich světa dnes už neplatí.

Na druhou stranu, právě nezačlenění do současného světa, je velké kouzlo důchodců. U našich prarodičů prostě svět ubíhá jinak. Je to jako výlet do jiného časoprostoru. Veškerý shon a stres moderního světa odkládáte společně s telefonem u vrátek. Den je rozdělený snídaní, obědem a večeří na tři hlavní části, které se každý den opakují, jen jejich náplň se mění. Dopoledne pomáháte v kuchyni, odpoledne na zahradě a večer si odpočinete u televize, knížky nebo křížovek. U prarodičů jste vždycky děti, ale občas to vůbec není na škodu.

P.S. Nikdy jsem nechodila dlouhodobě do práce 5 dní v týdnu, nikdy jsem nebyla na pracáku ani nepobírala dávky a od mé dospělosti mě nikdy nikdo neživil.