Každý má takový důchod, jaký si zaslouží

Celá problematika důchodů mi přijde fascinující. Ne úplně u generací našich prarodičů, ale u čerstvých důchodců. Ono taky osmdesátileté babičky si většinou na internetu nestěžují, zato, když je vám kolem šestašedesáti, tak to se všichni dozvíme, jak k vám byl stát nespravedlivý.

Velká část čerstvých důchodců je náramně překvapená, kolik jim to stát vyměřil. Přitom už řadu let mají možnost se kdykoliv na aktuální „výši“ svého důchodu informovat na ČSSZ nebo online v důchodové aplikaci. Celou dobu tedy mohou kdykoliv zjistit s jakou částkou mohou na stáří počítat a podle toho se zařídit. A když nejsou schopní si naspořit ze své výplaty, tak si mohou sehnat přivýdělek a spořit si z něj. Ono 1-2 dny měsíčně člověka nezničí, ale na spoření mu to hodí i v běžných profesích 2-3 tisíce…

Nejvíce mě fascinují právě dnešní čerství důchodci, kteří tvrdí, jak si nemohli našetřit. Zajímavé. Většinu pracovního života prožili ve svobodné zemi s platy, které byly daleko vyšší, než jsme měli my, čerství absolventi, ale i tak jsme dokázali vyjít. Budoucí důchodci si přesto stranou neodložili často vůbec nic, ani když děti vylétly z domova a jejich náklady diametrálně klesly. Stát se o ně přece postará. A teď se diví.

S důchodem 20 000 Kč se o ně stát skutečně stará. Zaplatí za to skromný nájem, koupí si jídlo, léky, oblečení a zbude i na drobnosti. Ale nezbývá na jakýkoliv nadstandard, jako jsou dovolené, výlety, kino, knihy a restaurace. A já to považuju za naprosto správné. Kdo chce nadstandard, musí se přičinit sám. Jen spousta důchodců to jaksi nechápe a neustále si stěžuje. Protože vůbec nechápou, že například bydlet v nájmu 3+1 v Praze je v důchodu prostě nadstandard. Nezáleží na tom, že tam bydlí většinu života. Tehdy si vydělávali, potřebovali tam bydlet kvůli práci a ten nadstandard si mohli dopřát. Teď se situace změnila a stát jim nadstandard platit nebude. Takže se buď mohou odstěhovat, nebo si přivydělávat. Je to jen na nich.

Já pořád trvám na tom, že důchody jsou přežitek. Pro ještě nenarozené generace bych snížila sociální pojištění a starobní důchody bych zrušila. Kdybych mohla, tak sama za sebe bych do toho šla ihned. Vzala bych si aktuální vyměřený důchod a přestala bych platit většinu sociálního pojištění. V podstatě jsem v rámci možností udělala, co šlo.

Podnikám a dávám si velmi záležet na tom, abych odváděla jen naprosté minimum. Rozhodně se na stáří dokážu zabezpečit lépe než důchodem a o tom, kdy přestanu pracovat si rozhodnu sama. Každopádně už teď je můj očekávaný důchod přes 8 000 Kč. Vůbec nechápu, kde jsem to nabrala, čekala bych tak polovinu. Každopádně se těším, až mi jednou stát začne tohle kapesné vyplácet.

Vůbec nerozumím postoji důchodců, kteří jsou nespokojení s výší důchodu, ale když říkám, že pro nenarozené generace bych důchody zrušila, do krve se rvou za jejich zachování. Proč? Vždyť kdyby oni nemuseli odvádět tak vysoké sociální pojištění a ty peníze jim zůstaly, mohli mít dnes důchody zcela jiné. Buď mnohonásobně vyšší, nebo mnohonásobně nižší, podle toho, jak by se sami postarali. Ale ani to se jim nelíbí. Podle všeho to vypadá, že dnešní důchodci sami neví, co by vlastně chtěli, ale hlavně, že si mohou stěžovat do všech světových stran.

Já dokážu pochopit, že se lidem nechce převzít odpovědnost za své úspory. Finanční svět je složitý a když uděláte chybu, můžete nakonec skončit úplně na nule. Když tedy volí pohodlnější cestu a vlastně ty důchody chtějí a dobrovolně cpou peníze státu, tak ale musí počítat s nižším ziskem. To je totiž jedno ze základních pravidel - čím vyšší zisk, tím vyšší riziko. A sociální pojištění s sebou nese jen minimální riziko, ale výsledek pak není nic oslňujícího.

P.S. Já v reálu neznám jediného důchodce, který by si na výši důchodu stěžoval, ale v online světě neslyším skoro nic jiného.