Každý si jenom stěžuje

Všimli jste si, že naprostá většina lidí je věčně nespokojená, pořád si stěžuje a nic jim není dost dobré?

Neustálá nespokojenost českých důchodců se pomalu stává legendární. Důchody jim přijdou moc malé, finanční slevy a úlevy, které mají moc nízké, úcta, kterou považují za povinnou, je nedostatečná, a ještě ke všemu už se v dnešním světě moc neorientují a většina jejich rad je úplně mimo mísu.

Místo toho by měli být důchodci šťastní a vděční. Mají důchod, který jim přijde každý měsíc na účet, aniž by museli cokoliv řešit. Dožili se vysokého věku a když mají energii na stěžování, evidentně se těší i celkem obstojnému zdraví. Žijí ve státě, kde je kvalitní zdravotní péče a je zdarma, takže se jim vždy dostane ošetření, když potřebují. Tohle je víc, než může prohlásit půlka populace na planetě a jim je to přesto málo.

Jak k nim mohl být osud tak krutý? Pořídily si miminko a teď s ním musí být doma, nebo platit jesle. Musí vařit, uklízet, starat se o domácnost a o dítě, zatímco jejich bezdětné kámošky si chodí mezi lidi, bavit se, nakupovat a navíc ani nepřibraly ta těhotenská kila.

Tohle je podle mě ta největší nevděčnost ze všech. Co může být víc, než když se vám narodí zdravé děťátko? Jak si někdo může stěžovat, že s ním musí trávit čas a starat se o něj, nebo že má vlastní domácnost, o kterou musí pečovat. Jo, tyhle ženy to mají v životě vážně těžké. A ještě horší to mají, když mají i partnera, kterému musí uvařit, vyprat atd. zatímco on vydělává peníze, aby je i děti zabezpečil!

Žáci jsou nevychovaní, odmlouvají, učitel s nimi musí jednat slušně a nesmí jim ani jednu vrazit. Navíc se na ně klade tlak, aby byly jejich hodiny poučné i zajímavé a když mají dozor na chodbě, tak si kolikrát nestihnou ani ve sborovně dát kafíčko a poklábosit. A za to všeho mají jen osm týdnů dovolené a průměrný plat ubohých 48 000 Kč měsíčně. No není to pech?

Kdyby učitelé dělali svou práci kvalitně, s láskou a citem k dětem, byl by jejich plat možná až nedostačující. Ale za tu hrůzu, co se odehrává na mnoha českých školách, by si nezasloužili ani polovinu. Jednají s dětmi s despektem, před šikanou a podobnými problémy zavírají oči, zejména, když to má na svědomí jejich oblíbenec. Nezvládají látku vysvětlit a tak to s dětmi musí dohánět po večerech rodiče formou domácích úkolů a běda, když má dítě vlastní názor, který se neshoduje s učitelčiným. To pak něco zažije… Přitom práce s dětmi, skýtá tolik radostí, nevinnosti a upřímnosti. Děti jsou jako houba, která nasává vše z okolí a učitelé by mohli tolik udělat, proto, aby z dětí vyrostli zdraví a sebevědomí jedinci. Ale málokterý učitel se tím obtěžuje.

Negativita škodí zdraví, a co je nejhorší, tak se přenáší i na ostatní a kazí jim náladu. Jasně, život není továrna na splněná přání a občas dá člověku pořádně zabrat. Vždycky je ale důvod být za něco vděčný a mít z něčeho radost. To bohužel ale spoustě lidem nedochází a otravují tak život sobě i svému okolí. Jenže zatímco, když je čas kritizovat, přidá se každý, jakmile nastane čas chválit, je ticho po pěšině.