Článek
Slušným dětem se smáli
Nebyly to jen děti sociálních případů, naopak mezi nimi často byly i děcka z dobře situovaných rodin, které měly veškerý potenciál se dětem věnovat. A o to, to bylo horší. Že se děti zhlédnou v tom, co vidí doma, je klasika, ale jak se k tomu dostaly ta děcka ze slušných rodin nikdy nepochopím. Škola je nezajímala, vědomosti byly pod jejich úroveň, stejně jako slušné vychování a kdokoliv se choval jinak než oni, tomu se posmívali a pošklebovali. Nakonec školou prolezli jen s bídou a naprostá většina z nich ze vydala rovnou na učňáky.
Učitelé se jich báli a šli jim na ruku
Na učilištích jejich krasojízda pokračovala, akorát bylo vše ještě o stupínek horší. Bylo otřesné sledovat, jak se s nimi učitelé snaží být ze všech sil za dobře. Vyučující, která dělala normálním dětem ze života peklo, s těmihle výlupky podlézavě žertovala a dělala vše proto, aby se jim neznelíbila. Proč? Nebyla schopná je svou autoritou zvládnout a tak raději obětovala děcka, která se neuměla bránit a nedělala problémy.
Rodina a dětiČeši nevěří vlastním dětem
Živíme je všichni
Kde je jim dnes konec? To je strašně jednoduché. Řadu z nich najdete za pásy v továrnách, za pokladnami supermarketů, nebo s hadrem a kýblem někde ve firmách, kde si stěžují na život, na vládu, na společnost a vlastně na úplně všechno, co podle nich může za jejich zpackaný život. Ráda bych zakončila tím, že spravedlnost si je našla a za svoje chování museli přijmout následky, ale bohužel. Následky neseme všichni, protože naprostá většina z nich dostává od státu štědré příspěvky na děti, na bydlení a na další výdaje, které tak vlastně platíme my všichni.
Máte ve svém okolí podobné sociální případy, kteří svůj život podobně promarnili?
