Nadužívání zájmen je horší než sprostá slova. Vypadáte hloupěji

Od útlého dětství jsme se učili, že sprostě se nemluví. Je to neslušné a budete vpadat hloupě. Je evidentní, že mnoho lidí tuto lekci dosud vstřebat nezvládli, a to už se dožili třeba důchodového věku. Každopádně existuje i horší nešvar.

Že používání sprostých slov vypadá „divně“ a člověk, který to poslouchá se cítí nekomfortně je asi bez diskuze. Objevila jsem ale něco daleko horšího, co už je za hranicí snesitelnosti - nadužívání zájmen. To se nedá vydržet. Během sáhodlouhého rozhovoru se dozvíte, co říkala tamta, že se znovu rozbilo tamto, mobil je tamhle, tamti budou brzy propuštění, tamten má skvrnu na kravatě, ale v konečné fázi nevíte vůbec nic. Neustále se musíte doptávat a rozhovor se tak stává nesnesitelně otravný pro obě strany.

Na druhou stranu se říká, že užívání sprostých slov dokazuje zvýšenou slovní zásobu a také vyšší IQ, což se o nadužíván zájmen říct rozhodně nedá. Svého času jsem teorii o sprostých slovech docela věřila. Mám ve svém okolí pár lidí s vysoce nadprůměrným IQ a jednoho dokonce na hranici geniality (už se těším na ty komentáře) a opravdu to jsou „sprosťáci“ na slovo vzatí. Ale to například jednomu z nich nebrání číst polovinu evropských klasiků v originále. To bych ocenila více, kdyby na mě nebyly v témže stylu ty převratné myšlenky z knih aplikované a já se tak nemusela neustále dožadovat překladu, neb u většiny evropských jazyků zvládám jen ona známá 3P - pozdravit, poprosit, poděkovat. A to si to ještě před tím, než začnu, musím natrénovat někde stranou.

Na druhou stranu vím, že to dělají schválně. Výborně se baví, když je lidé, kteří nepřesáhli ani hranici IQ 100 poučují, že by neměli mluvit sprostě, že je to hloupé. Dělají to pak s ještě větším gustem.

Že by teorie o inteligentních sprosťácích nemusela být aplikovatelná plošně mi došlo při pohledu na místní komentáře. Nejenom u mých článků, ale v diskuzích obecně. Nikdy jsem diskuze nečetla, ani do nich nepřispívala. S obvyklým typem lidí, kteří se jich účastní se běžně nesetkávám (maximálně, když jdu nakoupit) a nijak po tom netoužím ani v online světě. Na druhou stranu jsem samozřejmě musela prozkoumat cílovku. A světe div se! Ukázalo se, že jde skutečně mluvit sprostě, aniž by člověk za pobuřující formou skrýval nějakou převratnou myšlenku, kterou je třeba objevit. Mluví tak čistě proto, že adekvátní slušná slova nezná.

Sprosté a hulvátské výkřiky prosté jakékoliv myšlenky, za to plné frustrace nad sebou samým a zklamání svým životem často z komentářů úplně tryskají. Asi jsem opravdu uzavřená ve své sociální bublině, kde jsou lidé se svým životem v podstatě spokojení, a když nejsou, tak jdou a změní ho. Všichni máme plány, cíle, zájmy, neustále se něco učíme a suma sumárum nás život vlastně dost baví. Takže chování většiny lidí prostě nedokážu pochopit. Můžu být jen vděčná, že se s nimi střetávám jen minimálně. Což tedy rozhodně jsem.