Nic jako bojová plemena neexistuje

Nikdy nepochopím proč je všude tolik nenávisti vůči plemenům typu bull. Každý samozvaný rádoby odborník i Franta z Horní Dolní se potřebuje vyjádřit, jak jsou ti psi nebezpeční, měli by se zakázat atd. Jenom kupa keců lidí, kteří ničemu nerozumí a bulla neviděli ani z deseti metrů.

Americký staforšírský teriér v Rakousku pokousal nějakou ženu, tak že zraněním na místě podlehla. Mrzí mě to, ale nevidím důvod kvůli tomu odsuzovat celá plemena psů. Proč? Protože jsou silní, protože jsou to psi s velkým P?

Kolikrát se psalo o útocích zuřivých malých čivav, jezevčíků apod.? O nich se nepíše, jen proto, že to jsou malí psi a sice člověku porvou achilovky, ale napadení to přežijí.

Všichni neustále omílají, jak jsou bullové bojová plemena nebezpečná člověku. To může vypustit z pusy jen naprosto neznalý hloupý a věci neznalý hlupák. Bullové byli šlechtění na boj se psy!!! Jakákoliv agrese proti lidem se naopak trestala utracením, protože majitelé nemohli riskovat, že se tito silní psi obrátí vůči nim. Tzn. Agrese bull plemen proti člověku je naprosto proti jejich přirozenosti.

Ano, existují výjimky a výjimečně se najdou i bullové, kteří na člověka zaútočí. Ale černé ovce se najdou všude. Jen v případě bullů jsou toho vždy plné noviny a každý Franta z Horní Dolní by hned chovy zakazoval a psy střílel. Nikdo už neřeší, zda pes neměl „duševní problém“ (jo, i mezi zvířaty jsou cvoci), nebo mu prostě nepřeplo jako třeba lidem, co vystřílejí školu.

A teď něco pro Franty z Horní Dolní. Mé křížence amerického staforšírského teriéra a pitbulla je osm let. Za celé ty roky se postavila proti člověku jednou jedinkrát. Vracely jsme se večer lesem z procházky a mně začali dělat z ničeho nic potíže 2 cizinci z východu, které jsme potkaly. Stoupla si přede mě, nepustila je ke mně a já ji poprvé v životě slyšela štěkat na člověka. Zachránila mě. Báli se jí.

Je to nejúžasnější pes jakého znám. Netvrdím to jen já. Tvrdí to i ostatní. Například moje babička, kterou v dětství pohryzal pes a ona z nich má celoživotní hrůzu. Nicméně moje osmileté „štěňátko“ krmí piškotama z ruky do tlaminky. Protože stačí stačí říct jen „pomalu“ a Štěňáková si jídlo vezme pomalu a tak delikátně, že ani ruku neolízne.

Štěká na povel. Rozezná x druhů hraček, umí základní povely a samozřejmě i placáka, protože je to cool frajerka.

Neznám člověka, který by ji neměl rád. Nikdy se nám na procházce nestalo, že by se proti ní někdo vymezoval, ale nespočetněkrát mě lidi zastavili a chválili mi krásného psa.

Jak se píše v jedné chytré kynologické knížce: „Americký staforšírský teriér je Rolls-Royce mezi psy“ a Rolls-Royce není pro každého Frantu odvedle. Je to pes, který bude váš nejlepší přítel, když se o něj budete správně starat a nebo vaše nejhorší noční můra, když ho nezvládnete.

Každému, kdo na takového psa vztáhne ruku, by měla na místě upadnout. Bull vás nikdy neposlechne kvůli bití. Má posunutý práh bolesti a pořád je to paličatý terriér. Bull vás poslechne z lásky. A bullí láska je nekonečná. Jste celý jeho svět a jeho slunce vychází i zapadá s vámi.

A jen ten, kdo si takové lásky dokáže vážit a opětovat ji, je hodný toho mít za nejlepšího přítele bull psa.