Řemeslo má zlaté dno

Tvrdím, že pokud má člověk nízký plat nebo je z nějakého důvodu se svou prací nespokojený, měl by si najít jinou práci. Dostala jsem pořádnou čočku, že každý si nemohl dovolit vystudovat vysokou školu, aby mohl teď vydělávat desetitisíce. Jenomže já jsem nikdy nic takového neřekla. Vzdělání totiž neznamená vůbec nic.

Samozřejmě, pokud chcete dělat vysoce odbornou práci jako je třeba lékař nebo právník, tak se bez vzdělání neobejdete. Jenže to, že někdo nemá vysokou nebo ani maturitu vůbec neznamená, že by byl hloupý nebo předem odsouzený k neúspěchu. Jsou to jen výmluvy lidí, kterého toho nedosáhli kvůli vlastní neschopnosti a lenosti. Jenže pokud je člověk schopný a šikovný, prosadí se, i kdyby měl jen základní vzdělání. Vezměme si třeba podnikatele Leona Tsoukernika, který má „jen“ základní vzdělání a dnes patří k nebohatším lidem v republice. Podívejte se jak, žil, kolika jazyky mluví i jak v životě začínal. Ale připouštím, že tohle je trochu extrémní případ.

Úspěšní lidé, kteří to v životě někam dotáhli jsou všude kolem vás a rozhodně jejich úspěch nezávisel na maturitě. Rozbilo se vám v poslední době auto? Zkuste zavolat do autoservisu. Malé i velké, všechny jsou většinou obsazené. Je úplně jedno kolik písmenek před nebo za jménem máte. Ten chlapík v umouněných montérkách rozhoduje, jak dlouho budete muset pobíhat světem po svých nebo se tísnit v hromadné dopravě. Nebo třeba kvalitní maso. Chcete kvalitu? Lokálního řezníka, kvalitní výrobky a maso z pastvy? No tak to si připravte peněženky, protože se pořádně provětrají. A co instalatéři, truhláři, zedníci nebo třeba kováři. Stačí, aby dělali svou práci dobře a lidé se o ně poperou bez ohledu na ceny. Jak je tedy možné, že z jednoho učňáku vylezou např. dva řezníci s nulovým kapitálem. A za deset let má jeden úspěšné řeznictví a druhý dělá např. skladníka a stěžuje si to, jak je život nefér.

Jedna vyučená švadlena jde po dokončení učňáku na pracák nebo do fabriky, zatímco další začne po nocích šít na zakázky. Stačí pár let. Ta, která na sobě pracovala bude úspěšná, zatímco ta druhá bude tam, kde začala, jen plná vzteku, jak k ní byl život nespravedlivý. Jenže oni pečení holubi nelítají do pusy nikomu, pokud nejste profesí „potomek“ rodičů, kteří vás dotují. A co třeba takové cukrářky, pekařky nebo třeba kadeřnice. Máte takové, od kterých odcházíte v slzách a se zničenými vlasy a pak takové, které se vzdělávají, zkouší nové techniky, jsou opatrné, šetrné a nabízejí kvalitní služby. Které se bude dařit lépe, která bude mít klienty, která může zvyšovat ceny a rozšiřovat podnikání?

Vzdělání není argument. Je to vždy o píli, sebedisciplíně a pracovitosti konkrétních lidí. Ti, kteří jsou úspěšní si svůj úspěch museli vydřít. Ti, kteří jen nadávají na život, nesnaží se o změnu a mají jen hromady výmluv, proč to či ono nejde a jak za to mohou ostatní, jsou ztroskotanci, a i kdyby měli deset vysokoškolských titulů, nic to na tom nemění.