Soukromý buzynes Jana Krause

Právě jsem dočetla knihu od známého moderátora Jana Krause, Můj soukromý buzynes a nestačím se divit. Nevěděla jsem, že i v Čechách vychází podobně osvícená literatura, kde lidi, co něco dokázali popisují svou cestu. Hodně mě potěšilo, že mi pan Kraus v naprosté většině mluvil z duše. Pokud tedy zvládáte složitější čtení, než jsou letáky na záchodě, může vám kniha rozšířit obzory a ukázat nové možnosti a směry v přemýšlení.

Jan Kraus má za sebou dlouhý výčet pracovních úspěchů, všichni ho známe jako baviče, moderátora, dramatika, publicistu a tak dále. V tom, co dělá patří bez pochyby mezi nejlepší v republice, ale mě zaujala jeho úplně jiná stránka. Méně se totiž ví, že Jan Kraus je skvělý podnikatel s obrovskými zkušenostmi. Víte například, že nebyl nikdy zaměstnaný? To obrovsky obdivuju. Já jsem za celý svůj dosavadní život byla v součtu zaměstnaná asi pět let. Neměla jsem hned odvahu začít podnikat a taky jsem potřebovala čas, abych zjistila, co vlastně v životě chci dělat. Nikdy jsem ale nechodila do práce pět dní v týdnu a vydupala jsem si individuální přístup. V tom jsem měla naštěstí jasno hned od začátku.

Kniha Můj soukromý buzynes vznikla na popud paní Honzové z nakladatelství, která slyšela přednášku, kde pan Kraus debatoval se studenty v Brně o svém podnikání. Byla ohromená a já taky. J. Kraus pochází z česko-židovské rodiny a své židovské kořeny rozhodně nezapře (v nejlepším slova smyslu). Už od dětství v socialismu byl podnikavé dítě, které neustále zkoušelo nové způsoby, jak přijít k penězům, a to mu vydrželo po celý život. Ať už obchodoval s keramikou, šanýrky, pořádal veletrhy, daboval, dělal daně a účetnictví nebo na popud svého tatínka prodával jedny z prvních digitálních hodinek v Československu. Hodně mě zaujaly zkušenosti, které pan Kraus během své cesty získal. I to, jak se jeho přístup k obchodu měnil s tím, jak se měnila doba. Adaptoval se, udržel krok a přizpůsobil se novému světu. Z mého úhlu pohledu začínal se stylem podomního obchodníka ze starých časů a skončil jako moderní, úspěšný podnikatel. Celý ten profesní vývoj, životní zkušenosti, riskování a pohyb na hraně a často i za, neustály boj o ekonomické přežití, pro mě bylo daleko napínavější, než kdejaká detektivka.

Kniha mi stylem trochu připomínala Bohatého a chudého tátu od Roberta Kiyosakiho. Je to také vyprávění o životě člověka, který dřel, pracoval na sobě, překonával překážky, nevzdával se a nakonec dosáhl zaslouženého úspěchu. Oba autoři teď mohou svým životním příběhem motivovat ostatní.

Takoví lidé jsou pro mě obrovský vzor. Protože neznají slovo nemožné. Když je problém nehledají výmluvy, proč něco nejde, ale způsoby, jak to udělat. Nakonec to buď opravdu dokážou, nebo se z toho poučí. Vyhrajou tak vlastně v obou případech. Takových lidí moc není, zejména v Česku ne a zaslouží si to proto velký respekt.

Jsem hodně překvapená, jak moc je mi pan Kraus názorově blízký. Je ve věku, kdy by mi mohl dělat tátu, takže bych očekávala názorovou propast. Ta ovšem nenastala. Líbí se mi, že i on odmítá české kňourání, stěžování a házení své neschopnosti na všechny okolo. Nemá rád hloupost, lži a dokáže si za svým názorem stát, ať se děje, co se děje. Byť naprosto sdílím jeho názor na komunismus, nevím jestli bych v rozhodujících chvílích dokázala prokázat takovou odvahu a neústupnost, jako on. V životě dosáhl úspěchu, protože tvrdě dřel, pracoval na sobě, vzdělával se a riskoval. Mimochodem, moc se mi líbí i jeho zmínka o finanční gramotnosti Čechů:

„Vynořilo se mi několik článků o finanční negramotnosti obyvatelstva.“1

Bohužel, situace se od vydání knihy moc nezlepšila. Stačí se tu podívat do komentářů. Pořád si všichni stěžují, neudělají nic navíc, neumí zacházet s penězi a považují se za oběti systému, který samozřejmě může za jejich zpackané životy.

Kniha Můj soukromý buzynes je kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo má v životě pocit, že něco nejde. Po přečtení pochopíte, že to co je pro vás možné nebo nemožné, rozhodujete jen vy sami. Kromě osobního rozvoje vám kniha přinese i pořádnou dávku zábavy, protože je celá psaná neopakovatelným stylem pana Krause, plné ironického humoru, který je pro něj tak typický. Když prodával mísu s „kuličkou štěstí“ jsem se doopravdy musela smát. Bylo to neskutečné. Zároveň je to krásná připomínka toho, že odvážnému štěstí přeje.

P.S. Když mi bylo asi pět let, viděla jsem film Lišáci, Myšáci a Šibeničák a z pana Krause se stala jedna z mých prvních dětských lásek a vzorů. Dnes už je věkový rozdíl nepřekonatelný, ale pro tu „arogantní karoserii“ budu mít slabost vždycky.

1 - Citace z knihy Můj soukromý buzynes, Jan Kraus