Správný chlap musí uživit rodinu

Pořád se mluví o tlaku na ženy, kterak musí být dokonalými ženami, matkami, hospodyňkami, milenkami, mít míry modelek, kariéru a ještě pečovat o blaho rodiny. Zatímco jim, chuděrám, všichni hází klacky pod nohy a v práci jsou ještě podhodnocovány oproti mužským kolegům. No, kámen by se nad nimi strnul. Ale jaksi se zapomíná, že ani pánové to v dnešní době nemají jednoduché a ve skutečnosti to mají stejně těžké jako ženy, jen o tom chlapi tolik nemluví.

Naprostá většina mužů dnes řeší zásadní dilema - peníze nebo život. To znamená že si mohou vybrat mezi maximalizování příjmů, aby se rodina měla co nejlépe, nebo být s rodinou, ale uskromnit se. Často se hlásá, že výchova dětí je záležitost obou rodičů, což je samozřejmě pravda, ale nenápadně se mlčí o tom, že rodiny finanční zabezpečení rodiny je povinností jen jednoho. Hodně žen dneska obviňuje muže skoro za všechno. Nemá rodina tolik peněz, aby mohli jezdit dvakrát do roka na all inclusive dovolenou? Může za to chlap, protože málo vydělává. Přerůstají jí děti přes hlavu? Může za to chlap, protože je pořád v práci. Kape kohoutek v koupelně? Je to chlapova vina, protože byl buď v práci nebo si hrál s dětma. A tak pořád dokola. Nedokážu pochopit muže, který si jako životní partnerku vybere ženu, která mu žádnou partnerkou není. A místo, aby sama přiložila ruku k dílu a snažila se, aby se rodina měla, co nejlépe jen sedí na zadku a kritizuje.

Hodně častý je argument, že žena přece nemůže vydělávat tolik jako muž, takže je potřeba chlap, aby se o rodinu postaral. Osobně to vnímám jako degradaci žen a pokud s tím ženy souhlasí, tak si myslím, že jsou líné a normálně toho chlapa využívají. Proč by měl být za rodinu finančně odpovědný jeden člověk, snad jsou dva, jsou partneři, ne? Proč by měla mít žena chlapa na to, aby ji živil. To ho za chvíli může mít i na to, aby jí říkal, co vařit, co nakupovat, co nosit, s kým se bavit, koho volit, co jíst… není tohle už nějaká forma psychického násilí?

Ženy jsou svéprávné a samostatné osoby, plně schopné se o sebe postarat. Opravdu potřebují, aby je někdo živil? Mají tedy vztah se svým partnerem nebo spíš poručníkem? Muž a žena jsou si rovni, to snad znamená, že i k společnému životu by měli přispívat oba. Co je zač žena, která po partnerovi chce, aby ji živil a byl kvůli tomu v práci od rána do večera, i když kvůli tomu spolu tráví méně času? Nebylo by lepší také přiložit ruku k dílu a trávit tak více času s člověkem, kterého miluje? Přece když se náklady rozdělí mezi dva lidi, znamená to, že jim zbude více času, který mohou trávit spolu. Nedovedu si představit, že bych partnera vinila z toho, že bychom neměli peníze. ON může za to, že MY nemáme peníze. Taky vám to zní tak absurdně?

Ano, samozřejmě trochu jiná situace platí ve chvíli, kdy je žena na rodičovské dovolené. Ovšem já jsem zastáncem toho, že i na rodičovské dovolené se dá pracovat aniž by to bylo na úkor dítěte. Těžko na plný úvazek, ale ono i pár hodin týdně se spolu s rodičovskou se do rodinného rozpočtu promítne. A když 1-2 odpoledne strávíte prací vy, může to být právě ten čas, kdy díky tomu váš partner může přijít z práce dřív domů a být se svými dětmi. Protože stejně jako není živení rodiny záležitostí jednoho z partnerů, tak ani výchova dětí není jen pro jednoho a i ten muž chce se svými dětmi trávit dostatek času a ne jen být od nevidím do nevidím v práci, zatímco žena doma kouká na telku, sjíždí Facebook nebo obráží s děckem kavárny.

Myslím si, že milující partneři by měli být schopní najít kompromis, ve kterém budou spokojení oba dva. A jak známo, tak kompromis bývá obvykle kdesi uprostřed.