Článek
Zvláštní atmosféru ale dnes narušil rozhovor dvou mužů. Záhy mi došlo, že syn s otcem řešili problém, před kterým my otcové, jimž Bůh dal syna, ať chceme nebo ne, nakonec stojíme, a nejen že musíme mu čelit, ale je naší povinností jej vyřešit. Jde přece o pokračování rodové linie, že.
„Hele, najdi si holku, která alkoholu neholduje, odmítá cigarety a zábavě se spíš vyhýbá.“
„Ti spadla na hlavu tramvaj? Kde žiješ?“
„Ptal ses a já ti odpověděl. Chtěl jsi znát můj názor. A jestli takové holky dnes existují. Možná jo a možná ne. Svět se změnil. Ženy si vybojovaly bojem za emancipaci rovnoprávnost a tohle jsou nutné následky. Chovají se teď v mnoha ohledech jako chlapi a v lecčems jsou už snad i stejné. Nechápu, jak třeba může holka žít v polyamorii…“
„Tati, změň téma, oba víme, že jsou úchylné a já chci normální holku ne zdevastovanou maniačku. Prostě já už bych potřeboval, tedy měl bych, no, ehm, mám už věk na založení rodiny. Ale máš pravdu, holky, o kterých mluvíš, je těžké najít. “
„To je pravda, ale co s holkou, která založení rodiny má až na xtém místě. Utrácí za chlast, cigarety a zábavu jako nějaký buran nebo člověk, co nad sebou ztratil kontrolu.“
„Hele, hele, uklidni se, tati, jó? Tohle si teda vyprošuji tenhle tón. Mluv se mnou slušně a na úrovni. Na tohle vážně nemám náladu ani uši. Abys věděl jsem už delší dobu intelektuál.“
„Jo, jo samozřejmě, ty intelektuále. Ale je super, že máš vysokou. No dobrá. Takže co po mně vlastně chceš. Ženských, co jsou opravdu zodpovědné a slušné, je rok od roku čím dál míň, a to tím více, co tobě přibývá let. Až ti bude víc než pětatřicet, synku, tak už pro tebe zbude tak leda použité zboží.“
„Co, cože? Tohle mi, táto, vysvětli a hned. Co myslíš tím použité zboží?“
„V žádném případě si nehledej holku s děckem. To je čirá katastrofa pro chlapa jako jsi ty. Na záda si naložíš tak těžký balvan, že tě doslova zadupe do země a následky asi už tušíš. Problémy s biologickým fotrem. Možná i jeho rodina, střídává péče, to není pro tebe, synku. Život není romantická komedie. Rozvedená, a ještě s děckem? Horší varianta snad ani neexistuje. To není pro život, ale pro peklo.“
„To jsou vážně rady, to ti povím. Můžeme se už konečně začít bavit normálně?“
„Jak tohle myslíš. Já se s tebou bavím úplně normálně. Ale že je svět divný a holky jsou jaké jsou, za to já přece nemůžu! Prostě zkus hledat tam, kde se nechlastá, nehulí a nežije jen pro zábavu.“
„Jo, jo a kde tak asi? Někde mezi amenitkami anebo pentekostalistkami.“
„No, to myslím, že ne. Není potřeba diskusi hrotit. Prostě na prvním místě je zajištěné bydlení. Abys měl do něčeho tu slušnou, nekuřáckou, zábavě a alkoholu neholdující holku přivést.“
„A nepoužité zboží.“
„No jasně že jo. Hele, synku, práci máš. Vyděláváš slušné prachy.“
„Máš pravdu, ale tohle, jak oba víme, není všechno.“
„O tom, jak si zajistit bydlení jsme se už bavili. A vlastně, když jsem to téma nakousl. Už se to někam posunulo? To bydlení, myslím. Hmm, no až si zařídíš bydlení, tak si nemusíš hledat holku jen proto, že nemáš kde bydlet. Takže si můžeš vybírat to nejlepší.“
„Ve středu příští týden si kupuji dva plus jedničku. Zbavím se nájmu. Vychází mi to nastejno a bydlet budu ve svým.“
„Jo? To je ta nejlepší zpráva za poslední dobu. Super. Pak mi řekni až budeš potřebovat s něčím pomoci.“
„Tati, asi ne, kluci mi pomůžou. Už jsem se s nimi domlouval. Jenom potřebuji půjčit auto.“
„Jo, samozřejmě, zavolej mi potom kde mám zaparkovat.“
„Jo díky, tati.“
„Nemáš za co. Pojď, půjdeme domů. Je už docela chladno.“
Syn s otcem se pomalu zvedli z lavičky a vydali se cestou k domovu. A já se mohl zas unášet scenérií usínajícího lesoparku v zapadajícím jarním slunci. Je opravdu pěkný podvečer.
