Článek
Bolest, která se nedá popsat
„Bylo to těžké. A pořád je to těžké,“ přiznává Dáda Patrasová v dokumentu, který Česká televize odvysílá dnes večer. Její slova cituje i Blesk.cz, který upozornil, že oči Dády v té chvíli mluvily za všechny rodiče, kteří přišli o dítě. Čas podle jejích slov rány nehojí – jen učí, jak s nimi žít.
Felix se zachránil hudbou
Známý saxofonista našel po smrti dcery útočiště ve své práci. „Pracuju na plný pecky. Práce a muzika mě zachraňují,“ říká v pořadu. V té větě není póza, ale snaha nezhroutit se. Hudba pro něj není zaměstnání, ale způsob, jak přežít den, kdy se nechce dýchat.
Dáda zůstala v tichu
Po Aniččině smrti se uzavřela do sebe a zůstala v domě, který jí dceru neustále připomínal. „Bylo to pro mě ještě těžší právě tím, že jsem se hodně uzavřela,“ říká v pořadu. Trvalo dlouhé měsíce, než dokázala znovu mluvit. Mlčení bylo pro ni jistější než slova.
Bratr Felix ml. popisuje pád po tichu
„My si jsme oporou, máma i táta… ale každý to prožíváme sám,“ říká v 13. komnatě. Blesk cituje i jeho vzpomínku na první týdny po sestřině smrti – v té době se soustředil na praktické věci, pohřeb, obřad, vyřizování, a teprve potom přišla lavina emocí. Taková, před kterou se už nedá utéct.
Vánoční dárek, který se změnil v mráz
Po první léčbě rakoviny se zdálo, že nejhorší je pryč. Anička tehdy otci dala pod stromeček malou krabičku. Uvnitř byl lístek s jedinou větou: „Tatínku, jsem zdravá.“
Když ho Felix ve 13. komnatě čte, hlas se mu zlomí. Zalyká se žalem a nedokáže dočíst poslední slovo. Na obrazovce je vidět, jak se mu třesou ruce a jak se snaží nadechnout – marně. V té chvíli se z otce, muzikanta a legendy stává jen muž, který drží v ruce papírek s větou, která měla být vysvobozením. Dnes je symbolem všeho, co už nikdy nebude.
Síla spočívá v tichu
V dokumentu neuvidíme hvězdy, ale rodiče, kteří přežívají den za dnem. Žádná gesta, žádné efekty, jen ticho mezi větami. To ticho zná každý, kdo už nemá komu říct „dobrou noc“. A možná právě proto má jejich výpověď takovou sílu – ne proto, že jsou slavní, ale protože přestali předstírat. Ukazují, že i slzy mají své místo a že zlomit se neznamená selhat.
Čas nevrací nikoho
Ale možná nás učí, jak žít s prázdnem, které má jméno. Felix to dělá hudbou, Dáda tichem. A my ostatní – možná tím, že na chvíli přestaneme scrollovat a jen posloucháme. Protože některé příběhy si neříkají o slzy. Říkají si jen o to, abychom je slyšeli.
* * *
Každé srdíčko pod tímhle textem znamená, že někdo porozuměl bolesti druhého.
A každý komentář, i ten krátký, pomáhá tomu, aby tenhle příběh nezmizel v šumu internetu.
A pokud chcete přispět na čas, který jsem věnoval tomuto textu, můžete mi poslat třeba jen symbolickou částku prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“. Moc děkuji, David
Zdroje:
Česká televize – pořad 13. komnata Felixe Slováčka, ČT1, vysílání 12. 11. 2025 (bude vysílán)
Blesk.cz – článek „Přiznání Dády Patrasové a Felixe Slováčka a společná zpověď: Co s námi udělal odchod Aničky (†29)“, 12. 11. 2025
