Článek
Česko má nový rekord. A nikdo už se nad ním ani nepozastaví
Když kriminalisté otevřeli trezor ředitele Správy železnic Jiřího Svobody a narazili v něm na koruny, eura, dolary – dohromady přes 80 milionů, reakce národa byla krátká.
Ne křik.
Ne šok.
Jen suché:
„Hm. Tak jo.“
A to je na tom všem nejhorší.
Že jsme si zvykli.
Na skandály, na absurdity, na věci, které by kdysi otřásly státem.
Dnes otřesou jen facebookovou diskuzí – a i ta už je spíš rezignovaná než rozhořčená.
„Celoživotní úspory tatínka a dědečka.“ Věta, která okamžitě zlidověla
Svoboda původ peněz vysvětlil způsobem, který se navždy zapíše do českého folklóru:
„Byly to celoživotní úspory mého tatínka a dědečka.“
Od roku 1952.
Stokoruna ke stokoruně.
Restituce. Ceniny.
Rodinné poklady.
A lidé se chytili. Protože oni taky šetří. Jen to u nich končí jinak:
„Můj děda spořil taky. Ale maximálně na rohlíky.“
„Jestli takhle vypadá šetření, tak já spořím úplně blbě.“
„80 mega po dědečkovi? To musel být dědeček s raketovým byznysem.“
„Já mám po dědovi jen krabičku šroubků z dílny.“
Ironie jako poslední forma sebeobrany.
Veřejnost už není naštvaná. Veřejnost je unavená a sarkastická
A to je ten největší problém.
Už to není hněv.
Je to únava.
Je to smích, který není veselý.
Je to humor člověka, který ví, že kdyby to bral vážně, musel by se zbláznit.
„Rath byl proti tomu troškař.“
„Já mám v peněžence 120 Kč a bojím se utratit i to.“
„Ten trezor byl větší než můj obývák.“
„Kdyby u mě našli 80 mega, nesou mě v černým pytli.“
Kamery nezachytily paniku.
Zachytily jen lidi, kteří si k tomu sedli s telefonem a napsali:
„Další den v České republice.“
A nahoře? Nic. Absolutní ticho.
Správní rada Správy železnic zasedala.
A víš, co řešili?
Nic.
Žádné vysvětlení.
Žádné odvolání.
Žádné otázky.
Jen nehybnost, která působí podezřeleji než těch 80 milionů.
Lidé to trefili přesně:
„Ticho nad zlatem.“
„Tohle už ani nepůsobí trapně. Jen normálně.“
„V soukromé firmě by si už balil.“
Česko je země, kde se odpovědnost vyžaduje hlavně směrem dolů.
Tendry za miliardy. Zásahy policie. A pořád stejný vzorec
NCOZ zasahovala kvůli zakázkám Správy železnic i ŘSD.
Pardubice – téměř sedm miliard bez DPH.
Brno – další obří stavba.
Dokumenty.
Stavební firmy.
Pochybnosti.
Ale veřejnost zajímá jedna věc:
Jak je možné, že člověk s 80 miliony v hotovosti pořád sedí v čele státní organizace?
A protože odpověď nepřišla, lidé ji napsali sami:
„Protože tady se netrestá za miliony, ale za nevhodný tweet.“
„Tady musí být trezor fakt standardní pracovní pomůcka.“
Proč to lidi sdílejí? Protože to není jen o něm. Je to o nás všech.
Tohle není jednoduché téma, které prolétne sítí.
Tohle sdílejí lidé, kteří dnes počítají každou stovku.
Vyšší potraviny.
Vyšší energie.
Vyšší náklady.
Nižší trpělivost.
A do toho zpráva o trezoru, ve kterém ležely peníze, které by ve většině měst vystačily na kompletní školu nebo opravu nemocnice.
Proto se to šíří.
Protože ten příběh nepůsobí jako kauza jednoho muže.
Působí jako diagnóza země.
Problém nejsou peníze. Problém je normalizace absurdit
Tenhle příběh není o tom, že někdo měl doma 80 milionů.
To by byla jen kriminálka.
Tenhle příběh je o tom, že v zemi, kde lidé obracejí každou korunu, se z podobných absurdit stává rutina.
Nečekáme odpovědnost.
Nečekáme vysvětlení.
Nečekáme změnu.
To je ta skutečná facka.
A ta facka už nahoře nikoho ani neštípne.
Díky za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a našel lidi, kterým může něco říct.
A pokud můžete a chcete ocenit můj čas a energii, můžete mi poslat třeba symbolicky 10 Kč přes tlačítko Podpořte autora.
Tohle malé – a přitom velké – gesto je pro mě završení celé práce.
Upřímně děkuju.
David Řezník
Zdroje:
www.irozhlas.cz/zpravy-domov/koruny-eura-i-dolary-policie-nasla-u-sefa-spravy-zeleznic-svobody-pres-80_2511281314_cen
Komentáře v sociálních sítích
