Článek
Slavíme Vánoce, mnozí ani nevíme proč. Prostě chceme aspoň jednou v roce přitakat tomu vnitřnímu hlasu, že přece láska v našem světě je silnější, než se může zdát, přitakat dobru a vlídnosti jednoho k druhému, přitakat dobré vůli a vnímavosti k druhým, zvláště k blízkým, společně se ujistit, že nejsme na to sami, vždyť přece všichni slaví.
…
O Vánocích jako by nad námi otevřel se závoj a nechal nás vplout do jiného světa, do světa, kde jsme hodnější. Snad ochutnávka nebe?
…
Děťátko se narodilo…
Ten svazeček života je zrozená láska. Každé dítě, je zrozená láska. Ježíš se narodil jako každé lidské dítě. Prostě, jednoduše.
Ještě třicet let o něm nikdo nebude nic vědět, bude pracovat v domě svého otce Josefa v Nazaretě, bude žít prostý, běžný lidský život.
Pak vyjde na poušť a nechá se pokřtít od Jana Křtitele. Tehdy na něj sestoupí Duch svatý. Znovu vyjde na poušť, bude se postit a bude pokoušen ďáblem. Pak se vrátí a začne učit.
Jeho slova budou mít moc. Bezmocní toho světa jej uslyší a budou rozumět. Mocní toho světa jej také uslyší a také budou rozumět. Jak se zachovají, záleží na každém jednom.
Bude vědět, co ho čeká. Bude vědět, proč přišel.
Bude vědět, že láska je silnější než smrt.
…
Vánoce, den, kdy se svět změnil. Už nejsme sami. Už na to nejsme sami.
