Článek
Zatímco Češi a Slováci napracují týdně téměř čtyřicet hodin, Němci necelých třicet pět a Nizozemci dokonce jen třicet hodin. Týdenní průměr Nizozemska ovšem splní jihokorejský protagonista snímku Postpráce za pouhý jeden a půl dne. Padesátiletý účetní bere své těžko pochopitelné pracovní vytížení jako způsob, kterým své rodině projevuje lásku.
Vztah k práci by se jistě lišil i při srovnání několika náhodně vybraných Evropanů. Kontrast mezi hrdiny nového snímku italsko-švédského režiséra Erika Gandiniho nás nicméně přivádí ke zcela zásadní otázce: „Opravdu je přes tři sta padesát let starý model práce, který vznikl během průmyslové revoluce, schopný obstát i v dnešní době? Bereme práci jako nějaké univerzální řešení, odpověď na otázku emancipace žen, asimilace migrantů či seberealizace. Politik, který tvoří pracovní místa, je brán jako úspěšný,“ přemýšlí režisér snímku, který uvádí v rámci letošního ročníku festivalu Jeden svět.
Celý text čtěte zde.
