Článek
Na Tchaj-wan zamířila největší obchodní delegace za posledních pět let, vedená předsedkyní poslanecké sněmovny Pekarovou Adamovou. Jedná se již o čtvrtou českou delegaci na Tchaj-wan za poslední tři roky. O dobrých vztazích svědčí i to, že český export na Tchaj-wan roste, zatímco do Číny mírně klesá, byť ten čínský je stále objemově šestinásobně větší.
Kdo přespříliš brousí ostří, dlouho mu ostré nezůstane.
Čína přišla do východní Evropy s velkou pompou a velkým očekáváním, koneckonců pro Čínu byla východní Evropa dlouhodobě opomíjeným regionem a polovina všech čínských investic v Evropě směřovala do Německa, Francie a Anglie. Vize velkých investic se však nenaplnily a dle Miloše Zemana se tomu stalo kvůli „tchajwanským provokacím“ českých politiků. Pojďme se tedy podívat, jak dopadly ostatní státy východní Evropy. Čínské investice v celé Evropě dosáhly vrcholu v roce 2016 a od té době strmě klesají, v roce 2019, před pandemií, kleslo množství čínských investic pro celou Evropskou unii na 15 miliard euro a z toho do východní Evropy šly pouze 3%, což je dlouhodobý trend. Z toho se dá usuzovat, že za neuskutečněním velkých investic v Evropě, a zvláště pak ve východní Evropě, nestojí žádní provokatéři ale spíše změna čínské investiční strategie. O jakou konkrétní strategii to šlo, můžeme pouze spekulovat, ale pravděpodobným záměrem bylo prodloužení obchodního koridoru přes Rusko do východní Evropy na jednotný trh a zesílení své pozice mezi členskými zeměmi Evropské unie, které mají blízko euroskepticismu, a tím oslabit jednotu uvnitř EU. Tento cíl se ale dařilo pouze těžko naplnit, a proto Čína přehodnotila svoji strategii a začala vkládat svoji energii a peníze do jiných regionů.
Vypadej slabě, když jsi silný a silně, když jsi slabý
Přestože není Čína žádný papírový tygr, má velmi omezený manévrovací prostor v tom, jak zabránit ostatním státům v ekonomické a diplomatické spolupráci s Tchaj-wanem. Při zahraničních návštěvách vládních delegací sice Čína v oblasti většinou spustí rozsáhlá vojenská cvičení, jenže, na konci dne, kvůli Pekarové Adamové nikdo ozbrojený konflikt začínat nebude. Je to tedy spíše demonstrace čínské (bez)moci, jak omezit sbližování s Tchaj-wanem. Pokud se podíváme na státy Evropské unie, které vyslaly oficiální delegaci na Tchaj-wan za poslední dva roky, najdeme mezi nimi Německo, Francii, Švédsko, Finsko, Belgii, Dánsko, Nizozemí, Španělsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Slovensko, Polsko a Evropskou unii. Naše delegace není nic mimo obecný trend, který se výrazně zintenzivnil po začátku války na Ukrajině, jelikož čínský přístup k válce a pokračující sbližování s Ruskem výrazně ochladilo vztahy mezi Evropou a Pekingem.
Zvítězí ten, kdo ví, kdy bojovat a kdy se boji vyhnout.
Kde je ale pomyslná rudá čára, jejíž překročení vyprovokuje Čínu k razantnější odpovědi? Dobrý příklad je z Litvy. Jelikož Tchaj-wan není uznán, s výjimkou 12 zemí, jako suverénní stát, nemůže mít v hostitelských zemích ambasády. V České republice kvůli tomu máme „Tchajpejskou hospodářskou a kulturní kancelář“, nikoliv ambasádu, byť vykonává stejné úkony jako ambasáda. Litva však, jako jediná v Evropě, v roce 2021 otevřela „Tchajwanskou hospodářskou a kulturní kancelář“ a to si Čína vyložila jako zpochybnění principu jedné Číny. Jako odvetu začala Čína bojkotovat litevské zboží a produkty, které obsahují litevské součástky. Přímo proti celé EU však Čína nepodnikla žádné akce, ba naopak, snažila se, aby konflikt zůstal pouze na rovině Litva-Čína a tím si zajistila jasnou převahu. Na litevském příkladu vidíme, že pomyslnou rudou čárou, po které Čína eskaluje jednoznačnými kroky, je zpochybnění principu jedné Číny.
Pokud někdo používá sílu, aby vyhrál přízeň lidí, nezíská si jejich srdce ani mysl.
Negativní čínská zkušenost motivovala členské státy EU, aby s Čínou jednaly více skrze formát EU - Čína, místo budování bilaterálních vztahů, což přesunulo jednání více do roviny stejné váhové kategorie a bude to pro Čínu méně výhodné. Zároveň Evropská unie si je vědoma toho, že litevský scénář může znamenat problém i pro evropský jednotný trh, a proto se rozhodla vytvořit legislativní nástroj proti vydírání, který čeká na schválení. Tento nástroj by měl EU pomoci rychle reagovat na případné oficiální i neoficiální aktivity omezování obchodu. Je ale otázkou, zda-li to při příštím litevském scénáři povede k odstrašení nebo k rychlé eskalaci a obchodním sankcím.
