Článek
Zajímal jsem se o výklad toho pojmu a zjistil jsem, že má původ v latině jako discussio, znamenající přetřásat, zkoumat, pečlivě rozebrat problém z různých stránek, shromáždit argumenty a připravit půdu pro racionální rozhodnutí.
Omylem jsem zapnul televizi a poslouchal probíhající rozpravu. No, rozpravu… Jednalo se o schválení programu jednání. Nevydržel jsem poslouchat jednoho řečníka, prý hovořil 6 hodin a pokud vím, racionálního doporučení pro případné rozhodnutí se nedobral.
Máme demokracii, Pán Bůh za to! Jsem asi naivní, když mám za to, že rozprava či diskuse by měla směřovat k třeba i jen návrhu na nějaké rozhodnutí. Podle mého by měla, jinak je to opravdu pouhé mlácení prázdné slámy. Zlí jazykové tvrdí, že se všechno stejně rozhoduje jinde a jinak.
Jsem pamětník, nemohu za to, že jsem se dříve narodil. To by byla otázka proč tehdy a tak na mé rodiče. Jen si vzpomínám, že kdosi říkal: „více takových Kožených!“ nebo „občane, dej nám svůj hlas, my už budeme vědět co s ním"…Ale nechme naše zákonodárce zákonodárci. Nemají to vůbec jednoduché a opravdu jim nezávidím. Jen si říkám, kde se tady vzala ta nechuť k diskusi podle výše uvedené definice? Nevím, jen se cosi pokouším zjistit.
Kdysi se i zpívalo: „kdo nejde s námi, jde proti nám!“ Chudák demokracie, asi ji v tom ponechaném koutku dobře nebylo.
Samozřejmě, že nelze diskutovat do nekonečna. To by bylo i proti té uvedené definici. A tak mi zbývá jako občanovi této země doufat a doufat…
Prý má každý vládu, jakou si zaslouží. No prý, jen nevím, kde jsem se tak strašně provinil…
Také se říká, že nikdy nebylo tak dobře, aby nebylo..... no přece líp!
