Článek
Pokud máte nějaké běžné české jméno, například Jitka Nováčková, troufnu si tvrdit, že si veškeré důsledky hned představit nedokážete. Jelikož cizí nepřechýlené příjmení nosím již téměř dvacet pět let, dovolila jsem si zde připravit stručného průvodce. Jakkoli mohou některé body znít absurdně, vězte, že vše je pravda pravdoucí.
1. Lidem se nezavděčíte. Vždy se najde někdo, kdo se ušklíbne, že „haníte češtinu“ (i když sám plete třeba vyjmenovaná slova), případně že „si hrajete si na něco, co nejste“ (jakoby on věděl, kdo či co jste). Vyberte si tak, abyste s volbou byla spokojená vy. Ať se rozhodnete jakkoli, stejně s tím budou problémy.
2. Mnoho lidí v Čechách bude vaše nepřechýlené příjmení prostě ignorovat. Když už jste si jednou zvolila nepřechýlené příjmení, nemyslete si, že to budou všichni akceptovat. Jakmile přijdou děti, všimnete si, že se to týká zejména učitelek. Mám pocit, že prostě ze cviku opravování písemek či korigování svých svěřenců opraví i vaše příjmení. Nemáte na konci „ová“? Nezájem. Opravíme to a budeme vás oslovovat tak, jak se má.
3. Vaše příjmení bude často komoleno. Občas vás zkomoleniny pobaví, občas vytočí, časem otupíte a zvyknete si řešit tyto patvary jen v situaci, kdy mohou mít nedozírné účinky (třeba jméno na letence). Časem zjistíte, že komolení probíhá podle určitých pravidel – u mě je to tak, že první, druhé a poslední písmeno bývá v pořádku, obě samohlásky se shodují, ale zbývající souhlásky lidé libovolně zaměňují. Někdy je až neuvěřitelné, kolik možností lidi vymyslí. Kdybych byla šikovnější na matematiku, mohla bych si spočítat přesný počet možností. Takhle vás jen mohu ujistit, že je možností opravdu hodně. Některé se opakují častěji, jiné zřídka, někdy mě i po dvaceti pěti letech překvapí nějaká nová varianta. Všechny varianty se mohou vyskytnout i v jakémkoli seznamu, ve kterém hledáte své příjmení. Občas si říkám, když si lidé dají takovou práci s dopisem, mailem či čímkoli jiným, proč nezkontrolují těch osm písmen v oslovení? Na odpověď jsem dosud nepřišla.
4. Při osobním jednání buďte pohotová. Jakmile vás někdo chce oslovit a vidíte, jak u toho bledne, raději ho předběhnete a s úsměvem navrhněte, ať vás oslovuje křestním jménem. Roztají ledy a druhé straně se uleví, že si nemusí pamatovat, jak jde ta změť písmenek za sebou a jak se to sakra čte.
5. Prezenční listiny vyžadují cvik. Pokud někde vyvolávají lidi podle jmen, je dobré být ve střehu. Jakmile na vás přijde řada, poznáte to následovně: Ozve se „paní… ehmmmm…nebo pán“… V tu chvíli doporučuji se okamžitě přihlásit a vykřiknout „zde“, jinak se trapný moment prodlouží a bude z něj pořádně dlouhá chvíle. Stejně musíte počítat s tím, že se celá skupina v posluchárně, autobuse či kdekoli jinde otočí. Zvyknete si. Nerudněte, usmějte se, nic nekomentujte a zejména se za nic neomlouvejte. Až budete mít děti v pubertě a ty totéž budou zažívat, naomlouváte se ještě dost.
6. Slečna, nebo pán? Svatbou se ze slečny stává žena, s cizím nepřechýleným příjmením se ale občas stáváte i pánem. Což může být pro křehkou vílu zakládající si na svém dívčím půvabu neočekávaná rána. Maily a dopisy s oslovením „vážený pane“ mě nejdřív překvapily, pak vytáčely a nakonec donutily k akci. Pokud jsem korespondenci s danou firmou potřebovala, požádala jsem o opravu. Pokud ne, letěly do spamu. Laťka hodnocení opravy je na vás. U některých částečných úspěchů jsem váhala – pokud mě nejmenovaný mobilní operátor po svatbě začal považovat za muže a následně to po mé žádosti změnil zpět na ženu, ale v příjmení popletl písmenka, mám ocenit dobrou vůli, nebo si stěžovat na lajdáctví?
7. Používání jiných příjmení z pohodlnosti. Ano, vím, člověk by se neměl za své příjmení stydět, měl by ho hrdě nosit, jiní mají ještě horší a nestěžují si. To je teorie. V praxi se často z pohodlnosti raději snížíte ke lži. Voláte novému řemeslníkovi, kadeřnici, chcete si rezervovat stůl v restauraci, v pozadí slyšíte hluk. „Haló? Neslyším vás. Stůl na kolikátou? Dobře, stůl na šestou. Jméno? Cože?“ S pravdivou informací byste zůstali nejspíš bez večeře. Hloupé je, když danou službu budete využívat častěji nebo si budete chtít s dotyčným později něco napsat, což pochopitelně před prvním objednáním netušíte. Snad budete mít např. chápavou kadeřnici, která se neurazí, když jí po deseti letech oznámíte, že vás vlastně deset let oslovuje jiným příjmením.
8. Občas budete považovány za cizinky. Někdy to může být výhoda, často to bývá spíš otravné a občas se i leknete. Jako tuhle já nedávno u nové lékařky. U dveří ordinace jsem nesměle špitla „dobrý den“. Paní doktorka vytřeštila oči na lékařskou kartu, pak se podívala na mě, zvedla se, přišla těsně ke mně a připravovala se na důkladné otevření úst. Tento nezvyklý postup mě zarazil a málem jsem zaujala bojovné gesto. Paní doktorka se mi podívala do očí a velmi zřetelně a nahlas pravila: „Mluvíte česky?“ S přikývnutím jsem úlevně vydechla.
9. Nenaletíte sňatkovým podvodníkům. Nezamiluje se do vás žádný virtuální bohatý námořník nebo vojenský generál, který na vás chce převést miliony, když zaplatíte clo. Zato můžete najít ve spamu maily od „nažhavené dívky v okolí“ nebo „bohaté Světlany čekající jen na vás“. Hm. Kdyby aspoň byly nažhavené na úklid, ale takhle mě nechávají v klidu. České křestní jméno zas nechává v klidu tuto umělou inteligenci či kdo vlastně tyto maily píše.
Zkrátka a dobře, s nepřechýleným cizím příjmením si užijete své a někdy budete potřebovat dobré nervy. A to nezmiňuji případy, kdy by mohlo vypadat jako ze země, která není vnímána zrovna pozitivně. Přeji hodně štěstí.
