Článek
Minulou sobotu se Prahou opět provalila vlna barev, radosti a solidarity – Prague Pride oslavil 15. narozeniny! Navzdory dešti se ulicemi města prohnalo přes 45 000 lidí, kteří demonstrovali toleranci i odvahu žít podle sebe. Transparenty, duhové vlajky, třpytky, slavné tváře i energická muzika dokazují, že Duha v srdci Evropy září čím dál silněji. Letošní motto „Kde je můj domov?“ rezonovalo Prahou nejen díky LGBTQ+ komunitě, ale také všem, kdo věří v otevřenou společnost bez předsudků. Takto silnou účast nemá mnoho evropských měst – Praha se zkrátka nebojí být jiná.
Teď ale něco z mé hlavy, ve stylu „český humor na plný plyn“:
Jsem opravdu velmi tolerantní člověk – mezi mými přáteli jsou jak gayové, tak trans lidé, vlastně když se zamyslím, v české partě dnes najdete doslova všechno, snad kromě Yettiho (a možná ten už je taky „někde ve skupině“). Ale přiznám se: musím souhlasit s názorem Martina Hranáče. Kdo neví, určitě si ho najděte na YouTube nebo Instagramu (a kdo ví, klidně dejte odběr – pozor, některé jeho názory jsou návykové)! Zkrátka: myslím si stejně jako on, že v Čechách není LGBTQ+ diskriminace v takové míře, abychom museli pořádat duhové karnevaly na obranu našich práv. Ano, sem tam se někdo pošklebuje, ale upřímně: v Česku se posmíváme každé odchylce od „standardu“ – ať už máte větší nos, zadek, nebo jste třetí generace s příjmením Bláha.
Takže: pokud bychom měli mít hrdý průvod na každou skupinu, co je někdy terčem posměchu, byla by Praha plná festivalů. Představuji si třeba:
„Big Nose & Booty Parade: Nos a zadek v předu, Čechův největší klenot“
nebo „Prague XL Pride: Festival všech, co nikdy neseženou rifle v konfekci“.
Věřím, že jestli existuje národ, který si umí dělat legraci sám ze sebe, jsou to Češi. Takže ať už slavíte Pride, čtvrteční XL, nebo se cítíte jako bagetový toustovač, prostě buďte sami sebou – a hlavně s humorem!
