Psychické zdraví dětí z pohledu žáka ZŠ

Nějakým druhem mentálních problémů trpí 10,7 % světové populace. Až 20 % adolescentů (11-20 let) může zažít mentální problémy.

Psychické problémy mohou vyústit až k sebevraždě. Podle WHO ročně kvůli sebevraždě zemře až 800 tisíc lidí.

Právě teď chodím do deváté třídy a je mi 15 let. Probíhá rozhodování, kam půjdeme do školy, a následně, co budeme chtít dělat v dospělosti. Je na nás vyvíjen tlak, abychom se dobře učili a měli dobré známky, aby nás vzali na naše vysněné školy.

Čím dál častěji se setkávám s nějakými projevy psychických problémů.

Klepání nohou - pro někoho neškodný zlozvyk, pro jiné způsob, jak uvolnit stres. Stačí přejet očima po třídě a uvidíte alespoň jednoho člověka, který bude klepat nohou. Se stresem se setkáváme v životě běžně. Do jisté míry je to dobře. Může nás motivovat a pohánět dopředu. Ale čeho je moc toho je příliš. Dlouhodobé vystavení stresu může přinést další potíže.

Mezi lety 2009 až 2017 vzrostl počet dětí mezi 14-17 lety s depresemi o 60 %. Já nejsem člověk, kterému se moc lidí svěřuje s niterními problémy. Celkově odhalit, že má někdo deprese, je dosti náročné, jelikož tito lidé mohou normálně fungovat. Mohou se smát, bavit ostatní a nevykazovat žádné znaky toho, že se něco děje. Celkem se rozmohl takový „trend“, že si dotyční ze svých depresí dělají srandu. Tím pádem je nikdo nebere vážně, ale pro ně je to jediný způsob, jak to ventilovat. Deprese mohou způsobit další problémy. Sebevražedné sklony, malé sebevědomí, nechuť cokoliv dělat, ztrátu sebe sama.

Také se dle mého názoru celkem normalizovalo pití alkoholu a užívání drog u mladých. Dnes je normální, že si ráno zajde žák zakouřit. Případ žáka W. Každé ráno si zajde společně s dalšími lidmi na ranní cigaretu. Škola s tím nemůže nic dělat, jelikož je to mimo vyučování a domlouvání od kamarádů také nepomůže. Často tito lidé omlouvají své chování tím, že je to zbavuje stresu. Ale pokud člověk ve 14 vykouří krabičku cigaret týdně, tak to nemůže dopadnout dobře. Také jiné drogy jsou problém. Konzumace alkoholu každý týden o víkendu na diskotékách nebo jinde. Také kouření marihuany není úplně ojedinělé. Vše je totiž velmi dostupné. Můžeme podplatit lidi, co postávají před krámem, nebo objednat na e-shopu. Občas se nezletilí nemusí ani namáhat a alkohol nebo cigarety jim normálně prodají.

Na začátku školního roku jsem zjistil, že jedna moje spolužačka Y se sebepoškozuje. Řezala se žiletkou převážně na předloktích, ale při převlékání na tělocvik další holky přišly s tím, že má pořezané i vnitřní strany stehen. Tato holka měla se sebepoškozováním problémy již dříve, ale dostala se z toho. Největší spouštěč tohoto chování byl prý nedávný rozchod s klukem, což je celkově velký problém u spousty lidí, nejen dětí. Bylo to pro mě velmi zvláštní, věděl jsem, že něco jako sebepoškozování existuje, ale nikdy jsem se s tím nesetkal. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem nad tím přemýšlel. Prodiskutovával jsem to s ostatními, kteří s tou situací byli seznámeni. Takže jsme se dostali k závěru, že bude nejlepší ji ujišťovat, že jsme tu pro ni. Dále jsme to sdělili jedné učitelce. Ta si s Y promluvila a s kombinací našeho chování se to vyřešilo. Ale nemyslím si, že se to vyřešilo napořád.

Na hodině VKZ s již zmiňovanou paní učitelkou jsme probírali duševní zdraví. Dostali jsme se k sebevraždám. Paní učitelka se nezávazně do éteru zeptala, jestli byl někdo v takové situaci, kdy přemýšlel nad sebevraždou, nebo se o ni dokonce pokusil. Nikdo neočekával, že se někdo přihlásí, ale přeci se přihlásil žák X. Ten popsal, že byl velmi psychicky vyčerpaný. Byl to prý sled spousty věcí. Nechtěl popisovat moc do detailů. Chtěl skočit pod vlak. Když toto vyšlo z jeho úst, přeběhl mi mráz po zádech. Bylo zvláštní si představit, že někdo v mém věku, na tom byl tak špatně, že plánoval toto. Málem to i provedl. Popisoval, že byl na cestě na to místo a už plánoval, že to udělá. Ale napsala mu nějaká osoba, která ho od toho odradila. Takže to naštěstí neudělal.

Ale ne všichni se o to pokusí, někteří nad tím jen přemýšlí. A bohužel někteří to udělají.

Sociální sítě jsou určitě jeden z největších problémů. 42 % světové populace používá nějakou sociální síť. A děti k těmto sítím mají často neomezený přístup.

Sociální sítě nám často ukazují nereálný vzhled života jiných lidí. My se s nimi začneme porovnávat. A vlastně pak chceme žít jejich život a ne náš. Když nemůžeme dosáhnout něčeho, co takhle vidíme, tak se začneme shazovat a ničit si sebevědomí, a pak se roztáčí kruh úzkostí až depresí.

Také přílišná konzumace obsahu, který nám krátkodobě zvyšuje tvorbu dopaminu. Jelikož dopamin normálně náš mozek vytvoří jako „odměnu“ za odvedenou práci. Ale na sociálních sítích ho můžeme dostat bez práce. A pak prokrastinujeme a nic jiného nás nenaplňuje. A když nemáme tento obsah, tak jsme smutní, nenaplnění. A chceme ho více v krátké době. Pak vzniká závislost.

Problémy v rodině také figurují v problémech, které jsem popisoval. Spousta dětí při usínání slyší svého otce, jak křičí na svou matku, nebo ji dokonce mlátí. (Samozřejmě to může být i naopak).