Článek
Dějiny dvacátého století nejsou nejšťastnější, ale díky nim se můžeme svobodně a bez cenzury učit o minulosti. Jak se říká (snad) v každé hodině dějepisu, je důležité poučit o minulosti a neopakovat chyby.
Podle české školní inspekce a jejich poslední Tematické zprávy o Výuce soudobých dějin na 2. stupni ZŠ a na SŠ by se mělo v hodinách dějepisu rozvíjet několik k životu potřebných dovedností jako třeba znát fakta o české a světové historii, naučit se oddělovat pravdivá fakta ve výkladu historie od propagandy a mýtů a tuto dovednost aplikovat také v dnešní době plné dezinformací. Dále být hrdý na Českou republiku, obhajovat svůj názor a naučit se základy vedení dialogu pomocí argumentů, pracovat s historickými zdroji, vyhledávat, zpracovávat a vyhodnocovat informace a poté si utvořit na základě těchto informací vlastní názor. A v neposlední řadě pochopit, jak fungují instituce a stav současného světa.
Ze stejného materiálu vyplývá, že největší procento učitelů označilo jako prioritu své výuky naučit žáky vyhledávat, zpracovávat a vyhodnocovat informace, a hned poté řadí pedagogové jako cíl své práce oddělovat výklad historie od propagandy a mýtů. Tyto dva důležité závěry, jsou určitě neodmyslitelnou součástí čtenářské gramotnosti a kritického myšlení jako takového. Dle učitelů se z žáků stanou lidé, kteří neslyší na jednoduchá řešení od politiků, ale ověřují si informace u vícero zdrojů a nevěří hoaxům a dezinformacím.
Z výzkumu však na druhou stranu vyplývají opačné poznatky. Žáci se v Tematické zprávě odkazují na to, že se v dějepisu naučili holá fakta o české a světové historii, které však nebyla podle názoru učitelů prioritou dějepisného vyučování. „Názory žáků a učitelů se tedy neshodují. Podle názoru žáků si v hodinách nejméně osvojili schopnost vést dialog s pomocí věcných argumentů,“ komentuje Česká školní inspekce.
Co se tedy v hodinách dějepisu žáci opravdu učí?
Na obhajobu kantorů je nutné říct, že běžná dotace hodin na středních a základních školách jsou dvě hodiny týdně. Podobně jak je tomu v chemii, biologii či fyzice. A tak se během roku máte naučit lidské tělo či geologii. V dějepisu se na druhou stranu učíte období pravěku až k prvním Lucemburkům. Spolu s probíranou látkou se ovšem podle ČŠI učíte argumentovat a zvládat mediální gramotnost či si osvojit hodnoty jako hrdost na Českou republiku. S časovou dotací dvou hodin týdně se nemůžeme odpovědím žáků ZŠ a SŠ divit. Za dvě hodiny týdně se „naučit“ hrdé češství asi nejde.
Z kontextu celé Tematické zprávy vlastně vstupuje mnohem důležitější a zásadnější otázka. Proč máme dvojí metr na humanitní a přírodovědné/technické obory? Proč se nároky na jednotlivé předměty tak razantně liší?
