Článek
Život nejsou jen a pouze problémy
Nemohu se zbavit pocitu, že v seriálu momentálně nefiguruje ani jedna rodina, která by neměla nějaký zásadní problém. Dříve byla Ulice tak nějak vyváženější, realističtější a rozhodně rozmanitější, pokud jde o vztahy a lidské emoce.
Jak jsem již uvedl, tento seriál v žádném top žebříčku nenajdeme. To však nikdy nebylo jeho primárním účelem. Diváci se měli v klidu posadit k televizi a sledovat příběhy obyčejných lidí, přičemž se v nich někdy dokonce sami poznali.
Scénáristé však čím dál častěji začali vymýšlet, jak udělat z poměrně dobře vybalancovaného seriálu pořádné drama. Protože to přece prodává. Jen už zapomněli na takový drobný detail - že životy obyčejných lidí nesestávají pouze z problémů a bolesti.
Jsem ochoten akceptovat, že scénář nějaké to drama prostě obsahovat musí. Oživí to děj a dodá mu patřičnou dynamiku. Problém ovšem je, že seriály ze života jednoduše nemohou obsahovat prvky sci-fi.
Továrna na potíže
Jestliže úplně přesně nevíte, o čem mluvím, uvedu pár příkladů. Zároveň bych si dovolil popsat je tak, jak na mě působí a to pěkně od podlahy. Co nám prozatím přinesla 20. sezóna?
Tak tedy: ředitelka gymnázia systematicky ničí všechny kolem sebe jako Terminátor, dědulu Peška kleplo, ekologická aktivistka Anežka urputně brojí proti autoritám a Žofka s Michalem si z bytu Klímových udělali hodinový hotel.
Kačenáček se nemůže pořádně najíst kvůli žlučníku, přičemž své potíže vytrvale tají. To přidělává starosti Lumírovi, který má už tak dost problémů se starostou Jirkou Hložánkem a jeho progresivnímu myšlení.
Hložánek se neustále rozchází a opětovně dává dohromady s Martinou, která málem zkrachovala kvůli salmonelóze ve své restauraci. Přidáme k tomu abstinující alkoholičku Blanku, která je nařčena z ageismu a jako bonus se o ni začala zajímat média. Jak to asi skončí?
Pokračovat můžeme u Marečkových, kde se najednou objevila ztracená teta Běta. To by se do jisté míry dalo považovat za pozitivum, kdyby ovšem tato tetka nebyla přímou příčinou Věřiných depresí a pocitů méněcennosti.
Přesuneme se k Hermanovým, kterým se začalo rozpadat manželství kvůli surogátnímu mateřství. Jirka Herman má dle mého názoru oprávněné obavy, ale je opakovaně usměrňován do patřičných mezí, jako by snad za vše mohl on.
Profesorka Magda věnovala klíče od svého bytu stárnoucímu alfa samci Petrovi, který si to v podstatě vynutil a dle mého názoru se ještě projeví v plné parádě. Zakončit to můžeme pravděpodobně bipolární Sárou. Ta se zkrátka znovu objevila a přidělává vrásky na čele nejen Anče, ale i Báře.
Co říci závěrem?
Abych pravdu řekl, nevím. Některé dějové linky mají jistý potenciál, ale scénáristé bohužel neustále vytváří nové problémy, jen aby nám později ukázali, jak nelogicky je možné je vyřešit.
Nepochybuji o tom, že Ulice má své příznivce. Nic proti nim nemám. Ctím pravidlo, že když se mi něco nelíbí, tak na to nekoukám. Jenže mně se kdysi Ulice moc líbila a kdyby se do ní alespoň trochu navrátil původní balanc mezi negativy a pozitivy, rád se opět stanu jejím divákem.
